Jediný syn

Malfoye se nezbaví

"Rone, je to strašně na rychlo a tyhle předměty jsem naposledy viděla v Bradavicích.." řekla matka. Sledoval jsem ji. Věděl jsem, jak to skončí, takže jsem neměl obavy.

"Hermiono, byla jsi nejlepší čarodějkou na škole. Zvládla bys to. Navíc je to skvělá šance jak se dostat z ministerstva pryč. Říkala jsi, že už tam nechceš pracovat ale že nemůžeš najít novou práci. Tohle je skvělí. Profesorka McGonagallová by ti na začátku určitě pomohla.." říkal strýček. Odvrátil jsem zrak a začal si povídat s Lily a Christine.

"Rone to nejde.." vydechla má matka snad po sté.

"Pošlou ti zavazadla potom. Hermiono, poslouchej mě, nemůžeš takhle jít dál. Nejde to. Prostě potřebuješ změnu a Scorpius ji potřebuje taky," řekl strýček Ron trpělivě. Aha. Takže to bude táhnout přes mě. Chápu, strýčku. Vlak zapískal. Měli jsme málo času.

"Mami, prostě pojď," vydechl jsem. "Děcka tě vždycky měli rádi, a McGonagallová aspoň nebude tak náladová.."

"Možná přestane tolik vyšilovat," přikývli najednou James s Lily a já se tomu rozesmál.

"No.. Dobře, s profesorkou si promluvím," řekla matka. Všichni jsme zmizeli ve vlaku. Zamávali jsme strýčkovi Ronovi, tetě Levanduli a malému Damonovi, kterému bylo devět. Následně jsme si šli najít kupé, které ale už dávno našla moje matka.

Time skip

Dával jsem na matku pozor, stejně jako ona na mě. Tím, že jsme byli sami, měli jsme k sobě bližší vztah. Svého otce jsem nikdy nepoznal, ani jsem neznal jak se jmenuje. Matka nikdy nic neřekla. Proto jsme ale vzájemně hlídali toho druhého.

Zvedla se. Tázavě jsme se na ni podíval a chtěl vstát též, ale naznačila, že je to v pořádku. Zůstal jsem tedy sedět a povídal si s ostatními.

Time skip

Velká síň byla přeplněná. Každý si mezi sebou šuškal a debatoval o prázdninách či novém školním roku. Vydechl jsem, usadil se na své místo a sledoval Albuse naproti sobě.

"Scorpiusi," ozvalo se kolem mě několikrát. Upřímně jsem si myslel, že když jsem vlastně mudla, tak se tohle nestane, ale zřejmě abych se nenudila a měl dobrou kondičku, tak se to prostě stalo. Mám svůj vlastní fanklub. Přetočil jsem oči v sloup a rychle objal Jamese. Ten se na mě udiveně podíval a pak se rozesmál.

"Už zase.." zakňučel jsem do jeho ramena a snažil se schovat v jeho hábitě. Smál se s Albusem. Pak jsem dostal nápad. Vylezl jsem a otočil se na dívky, které mě sledovaly a křičely moje jméno.

"Víte, moji dva nejlepší kamarádi by vás také rádi poznali. Jen jsou děsně stydlivý.." řekl jsem mile a nevinně. Holky zapištěly.

"Albusi...Jamesi..Scorpiusi.." ozývalo se po Velké síni a já se spokojeně ušklíbl. Konečně nejsem jediný. Albus s Jamesem mě vraždili pohledem.

"To sis mohl odpustit.." zavrčel James.

"Když ty jsi vypadal tak smutně a osaměle.." zamrkal jsem na něj.

"Nezkoušej na mě ty andělský oči, Scorpiusi, protože ti zakroutím krkem.." řekl James a Albus se rozesmál.

"Jeho fanklub by zakroutil krkem tobě dřív, než bys po něm stihl skočit.." konstatoval.

"Dívky, jak jste se měly o prázdninách?" usmál se Albus. "Co zajímavého jste dělaly?" prohrábl jsem si vlasy a ušklíbl se.

"Myslely jsme na vás a odpočítávaly dny, kdy vás znovu uvidíme..." usmály se a hned an to vypískly. Přetočil jsem oči v sloup a Albus se nad mým gestem zasmál. Takový klišé. Asi se půjde zchladit k Narciss a Rosé, protože takhle se zblázním. Do místnosti vstoupila ředitelka. Velká síň se ztišila. Za ředitelkou McGonagallovou šla má matka. Hrdě jsem se usmál, zatím co ona ale při pohledu na profesorský stůl lehce strnula a zbledla. Nedala na sobě nic znát, ale uviděla profesora na lektvary. Věděl jsem, že ji to znejistí, a tak jsem ji povzbuzoval úsměvem. Profesorem na lektvary je již druhým rokem....

..... pan Malfoy.