Jediný syn

13.Minulost

"Bál?" nemohu říct, že jsem nebyla šokovaná. Byla a to hodně. Víc, než bych si připustila. Lehce jsem ho odstrčila a podívala se do jeho šedých očí s nádechem modré. Přikývl.
"Ty ses bál o mudlovskou šmejdku?" zopakovala jsem celou větou jeho myšlenku. "Víš co? Já asi ani nic vědět nechci." mávla jsem nakonec rukou.
"Dáš si něco k jídlu?" zeptala jsem se.
"Mám hlad," přikývl.
"Ale po mudlovsku," varovala jsem ho. Ušklíbl se.
"Jak jinak...?" vypadal, že to čekal. Udivilo mě to. Pokrčila jsem nad tím rameny a s ním v závěsu jsem šla do kuchyně. On si tam sedl na židli, rozvalil se a sledoval jak já připravuji jídlo. To, že tam tak rozvaleně seděl mě postupně vytáčelo. Co si o sobě myslí?! Já mu tady jako připravím jídlo a on neudělá vůbec nic? Zůstala jsem ale potichu.
"Dnešní večeře byla jiná než ty ostatní," prohlásil zamyšleně do ticha. Zarazila jsem se.
"Proč?" zeptala jsem se.
"Protože nebyl tak agresivní.. Většinou minimálně dva zemřou, dnes ale všichni šli jen pod crucio.." opřel si loket o stůl.
"Asi dnes měl mírný den," pokrčila jsem rameny a dala před Draca talíř s malou svačinou. Po zbytek jídla bylo docela ticho.
"Jak jsi se vlastně dostala ke kouzlům?" už jsme skoro dojídali, když se mě to zeptal. Sjela jsem ho pohledem. Vypadal neškodně. A s jeho odvahou není schopný nic udělat. Po zvážení všech možných verzí toho, proč se mě to ptá, jsem se rozhodla mu odpovědět. Takže jsem mu začala vyprávět, jak jsem přišla na to, že kouzla opravdu existují. I to,jak jsem se dozvěděla o Bradavicích a chtěla tam jít studovat. Vyprávěla jsem mu, jak jsem přemlouvala rodiče, abych tam mohla jít. Jak jsem pilně studovala, protože jsem se bála, že bych nebyla dost dobrá.
"A nakonec budeš mít brzy ocenění Nejlepší čarodějky za poslední století," řekl zamyšleně. Nevěřil mi, že jsem tehdy byla tak nejistá. "Vždyť jsi ale už na začátku byla o hodně lepší než všichni ostatní.."
"To ano, ale ty jsi v tomhle světě vyrůstal. Mě od mala tvrdili, že tenhle svět patří do pohádek a není reálný.." namítla jsem.
"Počkej, a to ti nenabídli, abys studovala ve vyšším ročníku? Všichni přece věděli o tom, že základy prvních dvou ročníků umíš i ve spánku.." sklopila jsem oči.
"Brumbál mi to nabídl.. Ale já chtěla zůstat. Měla jsem pocit, že nikam nazapadám a že by to bylo jen horší, kdyby studovala s někým, kdo je minimálně o dva roky starší.." zvedla jsem se a po mudlovsku začala umývat nádobí. Draco se také zvedl a vzal si utěrku.
"To je asi pravda.." přikývl. "Necítila ses sama? Musela jsi.." "Ovšem, že cítila, ale nikoho to nezajímalo," podala jsem mu čistý talíř. 

(Aut.pozn.: Vidět Draca utírat nádobí... Asi Hermioně závidím. :D)