Jediný syn

11.Minulost

Slyšet ho mluvit by v jeho jiné podobě bylo asi divné. Když jsem ale před sebou měla Toma Riddla místo pána Zla, tak divné mi to ani nepřipadalo.
"V tom případě chci vědět podrobnosti," řekla jsem. Naklonil hlavu na stranu a zamyslel se.
"Dobrá, takže na východě se bojuje. Pár méně cenných čistokrevných bojují už týden s mudli, kteří se nechtějí vzdát. Na severu u Prasinek je zatím klid. Na jihu jsou mudlové obklíčeni a dochází jim pomalu zdroje vody, i jídla, je tam vytvořená bariéra, díky které si vodu ani jídlo nemohou přičarovat-"
"Jsou v té bariéře i naši?" zeptala jsem se.
"Částečně ano," přikývl.
"Na východě se bojuje na zemi? Pokud vím, je tam dost hustý les," pokračovala jsem.
"Ne, ve vzduchu." přeložil si nohu přes nohu.
"Takže na východě jim můžeme pořídit nejnovější košťata. Pokud bojují ve vzduchu, budou tak mít značnou výhodu. Na jihu dodáme našim jídlo." nebyla to otázka. Neříkala jsem to jako otázku, ale jako vyřčení jasné budoucnosti. A člověk naproti mě to dobře věděl. Usmál se.
"Líbí se mi Váš styl uvažování," oči mu zajiskřily.
"Děkuji," příliš jsem ho nevnímala. Jen jsem přemýšlela, že budu muset varovat Harryho a Rona.
"Víte, je velmi chytré dát jim podporu a naději a tak si získat jejich přízeň.." uvnitř mě to cuklo. Musela jsem rychle něco vymyslet.
"Pokud máte jejich přízeň, máte moc. Sám to znáte," pokrčila jsem rameny. Přikývl.
"Dobře. Udělejme to a uvidíme." myslel si, že jsem skončila? Tak to ne. "Půjdu se na jih podívat. Předám jim to sama," když jsem to řekla, cuklo s ním. Napřímil se. Posadil se více rovně.
"Zamítnuto," řekl okamžitě. S klidem jsem se na něj dívala. "Potřebuji jejich přízeň. A potřebuji ji hned, pane. Jak jinak než ukázat jim, že mě zajímají? Že jim důvěřuji?" věděla jsem, proč to říkám.
"Dvě veci, které se opakovat již nebudou," jeho hlas zhrubnul. "Za prvé: pokud za nimi hodláte jít tak pouze v mém doprovodu, slečno. Za druhé: pokud jsme sami, nejsem Váš pán, ale přítel. Takže mi říkejte Tome."
To mě děsilo. Přeběhl mi mráz po zádech. Cože? Nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě to nešlo.
"Nepůjdu tam v závěsu pána Zla," protestovala jsem. Lehce jsem se k němu naklonila. "Ale ráda tam půjdu s Tomem. Tak si to promysli." zvedla jsem se a zamířila ke dveřím. Nechal mě. Díval se na má záda. Cítila jsem jeho pohled i přes zavřené dveře. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se teď dělo. Vydechla jsem. Ke konci jsem už začala být nervózní. Nemůžu to ale vzdát. Úkol číslo jedna byl ale jasný. Varovat Harryho. 

(Aut.pozn.: Mia se rozhodla vzít věci do svých rukou. Co si o tom myslíte?)