Jediný syn

5. Minulost

"Harry, prosím, nevyšiluj, kruci," rozhodila jsem rukama a snažila se umlčet mého kamaráda. Bez úspěchu, nutno podotknout. Měla jsem pocit, že mi praskne hlava. Už mě bolela z toho, jak mi Ron s Harrym dávaly rady. Jdou tam snad místo mě? Já to chápu, ale měli by si uvědomit, že už nejsem malá holka. I když jsem byla, tak jsem se o sebe dokázala postarat mnohem lépe než oni dva. Prohrábla jsem si rovné vlasy, do kterých jsem si vyčarovala pár blonďatých pramínků a dostala Malfoyovu pochvalu, o kterou jsem vůbec nestála. Myslela jsem, že už mi přeteče trpělivost a já vybuchnu, když do místnosti vkročil Malfoy. "Šaty už dorazily na místo, rodiče to schválili, i když byli velmi překvapení, boty tam dorazí až půl hodinu po nás, back story je dodělaná včetně tvé zemřelé šlehtické, čistokrevné rodině. Upřímnou soustrast, lady Eleanor Isabelle Lucy Gilbertová," vyjmenoval Malfoy věci napsané an papíru, který držel před sebou. Poté se na mě důležitě podíval a ušklíbl. Uchechtla jsem se. "Jak jinak," přetočila jsem oči v sloup. "jsi si jistá, že budeš v pořádku? Ještě stále máš šanci odstoupit, Hermiono. My o tebe nechceme přijít jen kvůli tomu, aby Malfoy-" "Weasley, ty idiote. Vypadni.." vydechl Malfoy. Od čtyř od rána už mu asi taky docházely nervy. Co naplat. "Rone, já jsem se už rozhodla. A mé rozhodnutí se nemění. Zůstává stejné jako bylo před půl hodinou i před dvanácti hodinami, ano?" hodlala jsem mu dát pořádně vyžrat to, že včera věřil víc Malfoyovi než mě. Myslel si, že mu to nevrátím? Tak ať teď hezky tři dny umírá strachem, když je tak chytrý. Ron chtěl něco namítnout, nakonec ho ale přerušil Harry, který se se mnou a s Malfoyem začal loučit. Všichni jsme se dojemně objali a pak jsem s Malfoyem po boku vyšla k Temnému lesu, abychom se mohli přemístit. Mít ho po boku bylo zvláštní. Cítit, že je na stejné vlně jako já, bylo zvláštní. Vědět, že jsem si to vybrala, bylo zvláštní. A nejvíc zvláštní mi připadalo to, že on teď byl moje jediná naděje tak, jako jsem já byla ta jeho. Vzpoměla jsem si na to, co mi říkal v noci, když jsem nemohla spát. Zachvěla jsem se. Podívala jsem se na něj. Kráčel vedle mě. Držela jsme s ním krok, jako bychom si je sladili. Stejně byl ale jiný než včera, když jsme se to vše dozvěděli. V čem to bylo? Bylo to v tom, jak kráčel. Ve způsobu, jakým se jevil. V tom, co z něho vyzařovalo. Ve všem. Byl jistější v každém kroku, který udělal. Byl klidnější a měl jasnější pohled. Věděl, do čeho jde a že to nebude lehké. Ale jako by tu bylo něco, díky čemu ho to netrápilo. 'Nepochybuji, že se to zvádne, pokud tě mám po boku,' to mi řekl a já se tomu rozhodla věřit. Důvod? Kdybyste se mě zeptali na důvod, nemohla bych Vám dát odpověď, která by Vás uspokojila, ale nebylo v tom nic jiné. Jen pouhý pocit. "Jsme jak dva sebevrazi.." uchechtl se Malfoy.. Zasmála jsem se taky. "Hrdí sebevrazi," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. "JSem rád, že nemám vedle sebe Pottera.. To bych umřel po dvaceti minutách.." vydechl Malfoy s úlevou. "Ještě si mohl jít s Ronem," ušklíbla jsem se. "No..To bych těch dvacet minut už nežil," ušklíbl se. Pokrčila jsem rameny. "Vlastně bys neměl ani minutu navíc," došli jsem na dohodnuté místo. Zastavili jsme se a pohlédli na sebe. "Tak hurá do toho.." snažil se pousmát. "No to teda," zasmála jsem se. Byl ale čas si uvědomit, že od teď nejsem Hermiona Grangerová, ale Eleanor Isabelle Lucy Gilbertová ze šlehtické rodiny čistokrevných, snoubenka Draca Malfoye. 

Autor note's: Ještě chvíli a vrátíme se do přítomnosti. Jak se Vám to zatím líbí? A jak na vás působí změna Draca?