Jediný syn

6. Minulost

Podpatky mých bot vydávaly hlasitý klapot ozývající se po chodbách Malfoy Manoru, kde si Voldemort udělal halvní stanoviště. Všechno kolem bylo tmavé a nebylo tu příliš světla. Pokud tu nějaké světlo bylo, pak to byl oheň. V tomhle domě to vyvolávalo stísňující atmosféru. Mafloy zastavil a podíval se na mě. Kousek od nás byly dveře. Pochopila jsem. Tam je Voldemort a jeho přívrženci. Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem pohlédla na Malfoye. Olízla jsem si nervózně rty. Hleděl mi do očí. "Buď sama sebou," řekl. Nečekala jsem to. Vlastně jsem se připravovala na to, že celou dobu si budu hrát na někoho jiného. Nastavil mi ruku. Přikývla jsem a ruku přijala. TeĎ jsme zamilovaní snoubenci. Druhou rukou jsem si zastrčila vlasy za ucho. Díval se na mě. "Nepůjdeme tam, dokud se nebudeš cítit připravená," zastavil mě, když jsme vykročila blíž ke dveřím. "Eleanor, je to v pohodě. Jen mi věř a nech mě tě vést.." sevřel mi ruku, naposledy na mě pohlédl a pak otevřel dveře a vedl mě dovnitř. Nevím, jestli jsem víc byla vystrašená nebo spíše udivená tím, co mi řekl. Rychle jsem se snažila dát se dohromady. Nic jiného než vzít to rychle mi totiž nezbývalo. Draco Malfoy mě odvedl ke stolu a posadil mě mezi svou matku a sebe. Voldemort nás sledoval. Srdce mi bušilo až v krku. Měla jsem pocit, že mi vyskočí. Bella, pán Zla i všichni ostatní nás sledovali a já měla pocit, že už nás prokoukli a že zemřeme. Když se ozval Voldemortův hlas, zachvěla jsem se. "Draco Malfoyi," oslovil ho a já na Draca rychle pohlédla. Stiskl mi ruku víc a pohlédl vstříc pánovi Zla. "Přestav nám naši novou členku." Draco se pousmál. Pohlédl na mě. "Omluvte ji, prosím. Je nervózní. Tedy tohle je-" "Eleanor Isabelle Lucy Gilbertová," vyhrkla jsem já. "Mluvit ještě umím, ty pako." dala jsem Dracovi jemný pohlavek. "Omlouvám se. Necítím se tak docela ve své kůži. Ovšem vidět umírat v krutých bolestech ty, kteří mi bránili se přidat k Vám bylo opravdu osvobozující. Bylo to ale tak náhlé, že na eufórii z toho jsem jaksi nebyla připravená. Jsem si ale jistá, že to chápete, že?" otočila jsem se na Voldemorta a zamrkala. Nevinně a sladce, přesto s jakýmsi tajemným nádechem. "Říkal jsem-" začal Malfoy, zpražila jsem ho ale pohledem. "Miluju, když takhle mluvíš," Blonďák se totiž podíval za mě. Zřejmě ta věta byla potřeba, aby náš vztah byl věrohodný. Když se ale poté nahnul blíže ke mě a přiložil své rty k těm mým, mé srdce už bylo někde hodně daleko, ne jen v krku. Byl jemný, přeto jeho pohyby byly jasné, a pokud jsem chtěla přežít, tak jsem ho v téhle chvíli musela poslechnout. Spolupracovala jsem tedy do doby, dokud se neodtáhl. Sálem znělo ticho. "Ta mladická láska.." jakmile od kohosi zazněly tyto slova, Malfoyovi se na tváři rozlil úšklebek. "Hlavně, když tím oba hodně získáme, že lady Gilbertová?" ušklíbla jsem se také. "Těším se na to, až budu Malfoyová. Tvé jméno zní mnohem mnohem temněji.." zavrněla jsem . Malfoy přikývl. "Zkoušku již podstoupila mýma rukama," informoval Voldemorta a já s ejen usmála. O jakou zkoušku běží? "dobře tedy. Jak moc jsi ochotná sloužit pánovi Zla?" položil mi Voldemort otázku. Chvíli jsem přemýšlela. "Pokud bych řekla," vstala jsem a pomalu jsem kráčela blíže k Voldemortovi. "že až za hrob, lhala bych." došla jsem až k němu a dívala se mu do očí. Malfoyův výraz byl víc než vyděšený. "Řeknu tedy, dokud z toho něco budu mít..hm?" zatvářila jsem se nebezpečně nevinně a ušklíbla se. 

Autor notes: Názory? :)