Jediný syn

14.Minulost

Probudila jsem se uprostřed noci. Na to, že mi někdo spokojeně zachrápal přímo do ucha. Nemohla jsem se ale ani pohnout, protože někdo pevně objímal kolem pasu a nehodlal pustit. Zavrtěla jsem se. Doufala jsem, že to spícího Draca probudí nebo že se alespoň otočí na druhou stranu. Nestalo se ale nic. Prostě mě objímal dál a spal. Vydechla jsem. Pochopila jsem, že budit ho nemá smysl, takže jsem znovu zavřela oči a snažila se usnout. Povedlo se mi to. A to docela lehce, když jsem se zaposlouchala do jeho klidného dechu a vnímala teplo jeho těla.

"Probuď se spáči," zalomcoval se mnou.

"Kolik je hodin?" vyšlo ze mě skřehotavým hlasem. Zamžourala jsem na blondýna a snažila se rozeznat jednotlivé rysy jeho tváře. Ušklíbl se.

"Za chvíli sedm," moje noha vyletěla do vzduchu s jasným cílem, který minula, protože Draco uhnul.

"Idiote, nech mě ještě spát.." otočila jsem se na druhou stranu a napůl znovu spala. Draco ze mě ale jedním pohybem sundal peřinu. Nesouhlasně jsem zamručela a zamračila se.

"Chceš pomoct s oblékáním?" kousl se do rtu. Cukla jsem sebou.

"Ať tě to ani nenapadne!" vřískla jsem a nuceně se probudila. Sjela jsem ho pohledem.

"dobré ráno," prohlásil a odešel z místnosti,a bych se mohla v klidu obléct. Nejspíše mi dal limit pět minut, a pak jsem vtrhne pro případ, že jsem zalezla do hajan bez jeho svolení. Vyvalila jsem se zpět do postele, jen co se zaklaply dveře. Koukala jsem do stropu. V říši snů se mi líbilo víc. Hlavně kvůli tomu, že jsem tam nemusela nic řešit. Byl tam klid. Tady je to neustálý stres. Nakonec jsem ale přece jen zvedla. Ryhcle jsem se oblékla a upravila a vydala se do naší společné kuchyně, kde zmizel Draco. To, co tam bylo.. Na to jsem rozhodně nebyla připravená. To prostě.... Draco právě dával do vázy uprostřed stolu kytky. Byla nachystaná dobře vypadající snídaně a voněl můj oblíbený čaj. Zarazila jsem se a chvíli jen koukala.

"Myslela jsem, že už jsem se probudila, ale očividně ještě tvrdě spím," vydechla jsem ohromeně.

"Co? Měla jsi v hlavě, že Draco Malfoy nedokáže mudlovsky připravit snídani, když jsi mu ty udělala večeři?" podíval se na mě tím svým vyzívavým pohledem.

"Jo," přikývla jsem. "Překvapil jsi mě.." přiznala jsem nahlas.

"Tak si sedni a vychutnávej si to, než se probudíš.." zasmál se.

"To není vtipné," zkonstatovala jsem, ale poslechla jsem ho.