Běžela jsem chodbou dál. Vedle mě klusal Ron a snažil se udržet se mnou tempo, což díky adrenalinu v mé krvi, ne v té jeho, bylo téměř nemožné. Byla jsem tak naštvaná a vystrašená. Jediné na co jsem mohla myslet bylo to, aby se Harrymu nic nestalo. Hořče jsem v té chvíli litovala toho, jak jsem se s ním poslední dny a možná týdny hádala. Přála jsem si vrátit čas a změnit to. Věděla jsem ale, že to není možné ani v kouzelnickém světě. Chodbou se ozývaly naše kroky, které zněly prudce a hlasitě. Víc než jsme chtěli. Prozrazovala nás i ozvěna a lapání po dechu. Ron už nemohl. Spomaloval a sehnul se, aby se vydýchal. Já ale měla pocit, že se zastavit nemohu. Nešlo to, když jsem si představila Mlafoye, jak se vítězně šklebí. Stojí nad bezvládným studeným tělem Harryho a říká: "Jeho smrt jsem si užil. Už jen vy dvě krysy." Nahrnuly se mi do očí slzy zoufalství a já běžela spíše z paměti, než abych viděla. Když jsem uviděla dveře, za kterými se ozval Malfoyův hlas, zamrazilo mě. Vletěla jsem tam jak tornádo. "Ahh.." otočil se. Jeho oči byly to první, co jsem viděla. Modré, chladné a tancovaly v nich jiskry, jako vždy když vyhrál. Rychle jsem přelétla očima a hledala Harryho. Stál vedle něho a spokojeně se usmíval. "Jdi od něj, Mlafoyi!" namířila jsem na blonďáka hůlku a schovala Harryho za sebe. Malfoy se ušklíbl a naklonil hlavu na stranu, jako by přemýšlel. "Hermiono.." Harry mi položil ruku na rameno. "Jak dlouho budeš chránit ty je? Proboha, Grangerová. Stále jsi holka a oni by měli především chrínit tebe.." zamračila jsem se. Nesdílela jsem jeho názor. S ním jsem nesdílela vůbec nic a vyhovovalo mi to. "Hermiono, on je s námi.." zatřásla jsem se, když mi to Harry řekl a sebral mi hůlku. "Je s námi na jedné lodi, Mio.. A potřebuje naši pomoc.." Harry se mi zadíval hluboko do očí, jako by mi chtěl pohlédnout přímo do duše. Uhla jsme pohledem. "Cože?! Harry, ty ses zbáznil.. Normálně ses pomátl.. Nebo tě Malfoy začaroval?" rozhořčeně jsem propalovala Harryho pohledem. "Cože?! Malfoy a s námi?!" doběhl Ron ke mě. "On potřebuje pomoc, lidi.. " mlel Harry svoje. "Harry, je to Malfoy. To bude léčka." zavrtěl Ron hlavou, když řekl nejmožnější vysvětlení, které ho napadlo. "Fajn, já vím, že jsem se nechoval fér, ale teď opravdu prosím o pomoc." všichni tři jsme se otočili k tomu, kdo promluvil. Stál tam. Blonďaté vlasy mu padaly do očí, stejně byly modré kukadla dobře vidět. Na druhý pohled vypadal uboze. Na ten první spíš jako šlehtic z vyoskopostavené rodiny. Na druhý pohled jste si mohli všimnout těch malých detailů, jenž se snažil skrýt. Unavená tvář, kruhy pod očima, malé škrábance na rukách. Ron si toho všimnul. Já to ale považovala jen za zástěrku. Jen za pouhou hru,aby nás dostal přesně tam, kam chce on i pán Zla. "Nemám tě rád." oznámil mu Ron. "Nečekám, že mě budeš mít rád. Pouze dělám to stejné co vy. Snažím se přežít, tak jako vy. Ale vy to děláte líp, a jelikož přežít chci, tak jsem se rozhodl, že své ego dám stranou a požádám o pomoc," řekl Malfoy. Věděla jsem, že Ron při těchto sladkých slovech zanedlouho roztaje a svolí. Já ale nehodlala. Překvapilo mě, jak lehce se dal napálit Harry. "Chápu, Weasley. Vždycky jsi byl ten, kdo se nedělí... Kdo chce mít i bezpečí sám pro sebe.." uchechtl se Malfoy s náznakem zoufalství. Ron hlasitě vydechl. "Fajn.. KDyž myslíš, že ti jsme schopný pomoct, tak prosím.." pokrčil zrzek rameny a já přetočila oči v sloup.
Autor's note: Tak nějak mě to chytlo, a rozhodla jsem se celou minulost lehce přepsat. Nelíbila se mi a dostala jsem mnohem lepší nápad. Jaký máte názor na první díl minulosti? A co si myslíte, že se bude ohrávat dál? Jakýkoliv komentář mě velmi potěší a budu se snažit co nejvíce zapracovat na mé tvorbě. Mějte se hezky a úspěšně ;)
ČTEŠ
Jediný syn
FanfictionHermiona Granger nikdy nikomu neřekla, co se vlastně stalo. Nikdy o tom nemluvila a když mohla, tématu se vyhla na míle. Jsem její syn. Scorpius Granger a nastupuji už čtvrtým rokem do Bradavic. Tento rok ale vyjdou na povrch různá tajemství... Je...