Erotická poradna Uchihy Sasukeho [SasuNaru] ✓

Pan poradce

Další den čekal Naruto před Sasukeho domem, ostatně stejně jako každé jiné školní ráno, jak byli už několik let zvyklí. Zatímco tmavovlásek se snažil vzpamatovat z tradiční ranní debaty s rodiči, která se jako pokaždé týkala sexuální oblasti života a snažil se nemyslet na slova, jako byla třeba předčasná ejakulace či vaginální hlen, která mu při snídani nedělala úplně nejlépe a velice brzy jej po nich přecházela chuť k jídlu, nebo celkově k životu, jeho mladší spolužák za celou cestu nezavřel pusu. Stále dokola a dokola žvanil o tom, jak je jeho mysl geniální, když ho napadl tak úžasný nápad ohledně poradny, a že by ho měl poslouchat častěji.

Jeho černovlasý kamarád ho vnímal jen na půl ucha, ale v hloubi duše nakonec začal přemýšlet úplně o tom samém. Uzumaki měl pravdu, vážně to byla docela ucházející myšlenka, když je tedy srovnal s těmi ostatními, které většinou nedávaly hlavu ani patu. Avšak místo toho, aby byl nadšený stejně jako on, se pozastavoval spíše nad tím, co ho trápilo. Protože i když to všechno znělo strašně jednoduše, bylo mu jasné, že ve skutečnosti to bude docela fuška. Od ředitele Sarutobiho měl poradnu, nebo spíše debatní kroužek, jak by tomu nahlas měl říkat, předběžně schválený, ale stále mu chyběla vymyslet spousta věcí. Tak třeba v jaké učebně se budou scházet? A kolikrát týdně? Nechá si za to platit od školy? Nebo raději bude brát peníze přímo od spolužáků? A neměl by svoje služby náhodou poskytovat zadarmo, když mu bylo teprve sedmnáct a neměl vystudované patřičné vzdělání? No, i když podle toho, v čem vyrůstal, mu připadalo, že by mohl jít klidně z fleku ordinovat do vlastní soukromé praxe.

Pobaveně si nad tou myšlenkou odfrkl a temným pohledem přejel po druhém chlapci, který ještě stále o něčem živě debatoval a očividně mu bylo jedno, že si mluví spíš sám pro sebe, a v duchu nad ním pomyslně zavrtěl hlavou. Nechápal, kde se v něm ta energie pořád brala, ale i když by to nikdy nahlas nepřiznal, občas mu to docela záviděl.

Tiše si povzdechl, zastavil se před přechodem pro chodce a zmáčkl tlačítko, aby jim co nejdříve padla zelená. Zatímco již dost zkušeně ignoroval žvanění druhého mladíka a černými hloubkami pozoroval přejíždějící auta, která měla momentálně přednost, musel uznat, že ve skutečnosti měl strach z úplně něčeho jiného, než byly všechny tyhle triviální nesmysly, které se daly jednoduše vyřešit během pár okamžiků.

Co když k němu nikdo nebude chtít chodit? Co když ho nikdo nebude chtít poslouchat a akorát se mu každý vysměje?

Jistě, věřil tomu, že Naruto bude perfektní dohazovač, ale na druhou stranu si byl taky moc dobře vědom toho, že ostatní jeho spolužáci se s ním dva roky snažili navázat nějaký kontakt a on je vždycky dost aktivně odrazoval, aby mu dali pokoj. Co když teď, když se bude chtít alespoň trochu začlenit do jejich života, se mu jeho prozatímní přístup vymstí? A co jiného měl až doteď dělat, když prostě nesnášel socializaci i kontakt s lidmi? Bylo mu jasné, že se s tím bude muset nějak poprat, ale už teď se mu do toho nechtělo.

Mezitím, co se Uchiha utápěl ve svých myšlenkách, si byl Naruto moc dobře vědom toho, že ho jeho nejlepší kamarád a tajná láska v jedné osobě zase nevnímá. Když na semaforu konečně naskočila zelená pro chodce a vyrazili na druhou stranu silnice, pokusil se do něj nenuceně drcnout a zazubil se.

"Co ty víš, třeba si k tobě taky nakonec půjdu pro radu," mrkl na něj a sledoval jeho reakci, ale on byl zase úplně mimo a vůbec ho neposlouchal.

Plavovlásek posmutněl, ale o vteřinu později zas energicky zvedl hlavu. Máma má pravdu, asi je ještě moc brzy, dattebayo! Musím vydržet a najít vhodnou příležitost!

***

O několik dní později

"Sasukéééé!" řval zlatovlasý druhák na celou chodbu, až se za ním ostatní žáci otáčeli, ale bylo mu to úplně jedno. Prodrával si cestu davem lidí rychlostí světla a snažil se co nejdřív se dostat k jejich skříňkám, kde na něj po hodině deskriptivy Sasuke už čekal. Trvalo jen několik vteřin, než se k němu dohnal. Prudce zastavil na místě, opřel se o skříňku a začal se vydýchávat.