Uraženost

739 84 23
                                    

Naruto se na něj na několik okamžiků zadíval s nakrčeným obočím, jako kdyby snad spadl z višně. To si z něj jako dělal srandu? Sasuke byl nejinteligentnější člověk jakého znal, ale občas se vážně projevoval jako naprostý tupec. Díky rodičům rozuměl mezilidským a hlavně milostným vztahům, ale nedokázal rozpoznat, že a hlavně proč je na něj jeho nejlepší kámoš nasraný? Protočil očima, zavrtěl hlavou, až se mu ve vzduchu zvlnily jeho zlatavé prameny.

"Nech to bejt," odsekl jen a mávnul rukou ve vzduchu, aby tak svým slovům dodal ještě větší důraz, a vyrazil směrem ke skříňkám druháků, aby si vyložil všechny učebnice, které nepotřeboval k dělání úkolů, "Dneska jedu busem, takže to na hraní nevidím. A zbytek tejdne taky ne, musím udělat projekt na občanku."

Uchiha se zarazil a naprosto nechápavě nakrčil obočí, až se mu kolem černočerných diamantových hloubek utvořily jemné vrásky. Beze slov se automaticky vydal za druhým mladíkem a v okamžiku, kdy konečně stanuli v chodbě druhého ročníku, se s rukama složenýma na hrudi a s tázavým výrazem ve tváři opřel o svou skříňku.

"Co chceš?" vyštěkl plavovlásek, sundal batoh ze zad a začal knížky neurvale házet do svého úložného prostoru.

Sasuke pokrčil rameny. "No já nevím," zamručel, "Jen jsem měl dojem, že ten projekt na občanskou výchovu máme dělat ve dvojicích. A že jsme spolu. Ostatně jako vždycky."

S posledními slovy se se zájmem zahleděl na Narutovu pomalu, ale jistě rudnoucí tvář.

"To tu poradnu taky," odsekl nasraně druhý.

Uchiha se uchechtl a pobaveně zavrtěl hlavou. "Tak v tomhle je problém?" zeptal se, "Vadí ti, že jsem tě poprosil, abys odešel?"

"Jo!" zavrčel mladší, naházel do skříňky poslední věci a pak ji prudce zabouchnul. Složil ruce v bok a naštvaně vydechl. "Čekal jsem, že budeme tým. Ten nápad byl v podstatě můj, takže jsem myslel, že mě prostě budeš chtít u sebe! A ne, že mě ztrapníš hned první den před Kibou! Víš jaký teď na mě bude mít blbý kecy, ttebayo?"

Černovlásek vykulil oči. To ho tak moc štvalo právě tohle?! Měl sto chutí mu říct, ať se sebere a začne používat mozek, ale něco mu říkalo, že tím by mu na dobré náladě nejspíš zrovna dvakrát nepřidal. Zvedl ruce, každou z dlaní mu položil na jedno rameno, až se zlatovlásek bůhvíproč otřásl a zpříma se mu zadíval do jezerně modrých hloubek.

"To, o čem jsme mluvili, bylo pro oba dva dost stresující a i tak jsem měl co dělat, abych z něj vypáčil, kde soudruzi z NDR udělali chybu! Tím, že bys tam byl, by to bylo ještě horší!"

"Jo a proč jako?!"

"Jashine, protože jsi taky v basketovým týmu a očividně se tam všichni chlubíte, koho každýho jste už omrdali."

Naruto si složil ruce na hrudi a ušklíbl se. "Takže přiznáváš, že žárlíš?"

On ale jen několikrát zamrkal. "A na co bych asi prosím tě měl žárlit?" nechápal, čímž svému kamarádovi smazal úsměv z tváře, "Můžeš občas začít používat mozek a vnímat mě? Bylo to prostě moc osobní. Kromě mě a jich tam neměl nikdo co dělat. Tečka. Kapiš?"

Narutova tvář se zkřivila zlostí. Měl sto chutí tomu imbecilovi jednu ubalit, aby se konečně vzpamatoval. Jak mohl dělat nějakého milostného poradce, když ani nepoznal, že on sám do něj byl zamilovaný? Když nedokázal uhádnout, proč se na něj zlobil? Anebo to všechno věděl a radši dělal jako by nic, protože k němu to samé necítil? Myslel si, že tím, že budou mít tenhle společný projekt, by spolu mohli trávit ještě víc času, probírat spoustu mileneckých problémů svých přátel a nakonec by tak nějak přišla řeč i na ně dva, ale teď, když viděl, jak moc vážně to druhý bral, na to neměl jedinou chuť. Chtěl jen odejít a doma se vyvztekat, nebo vybrečet.

Erotická poradna Uchihy Sasukeho [SasuNaru] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat