Erotická poradna Uchihy Sasukeho [SasuNaru] ✓

Stalker

I když to pro Sasukeho bylo hodně ponižující, nakonec se vážně uchýlil k tomu, co posledních pár dní plánoval. Začal sledovat svého nejbližšího přítele. Ne, že by jen čas od času vyhlédl za roh školní chodby, aby spatřil, s kým se zrovna kamarádí, nebo ho občas šmíroval, kam jde. Bylo to mnohem, mnohem horší. Jakmile toho dne, co měl sezení s Kankurem, dorazil domů, vytáhnul ze šuplíku na školní potřeby velké čtvrtky spolu s fixami a pastelkami, najel na školní web a přihlásil se do administrace, kde nejen že měl uvedené všechny známky v elektronické podobě, aby je případní zvídaví rodičové mohli kontrolovat, ale také rozvrh. Samozřejmě, že nebyl žádný idiot a pamatoval si ho naprosto perfektně, na rozdíl třeba od Uzumakiho, ale právě tento blonďatý mladík byl důvodem, proč to všechno dělal.

Ne všechny hodiny spolu měli společné a on to potřeboval vidět tak nějak jinak, než ve své hlavě. Hned, jakmile byl na požadované stránce, zahleděl se na své předměty a pustil se do práce. Graficky začal znázorňovat přesně ten stejný rozvrh, který viděl na obrazovce, ale s malými, sotva patrnými rozdíly, aby odpovídal tomu Narutovu. Na místo, kde on měl deskriptivu, nakreslil místo toho seminář z dějepisu. Tam, kde chodil na plavání, dal místo toho basket, který jeho kamarád hrál už skoro dva roky spolu s Kibou a dalšími spolužáky.

Po několika desítkách minut měl tak na obrovském papíru nakreslený podrobný plánek toho, čemu se zlatovlásek věnoval každý den od pondělí do pátku mezi osmou a půl čtvrtou, někdy půl pátou odpoledne, spolu se všemi dalšími potřebnými informacemi, jako v jaké učebně zrovna trávil čas, nebo v jaké zrovna končil, jak daleko to k němu v případě potřeby měl a s kým každým daný předmět navštěvoval. Potom si sepsal všechno ostatní - jak dlouho to mladíkovi trvalo domů pěšky, jak dlouho autobusem a jak průměrně často a v jaké nejčastější dny trávil čas se svými ostatními přáteli. Aby se v plánku vyznal, každou novou informaci si označil novou barvou a když měl konečně hotovo, poodstoupil od svého díla a sám pro sebe si spokojeně kývl...

... než mu došlo, že už taky začíná být pořádný případ pro psychiatra...

"Áh, já se na to už taky můžu zvysoka vysrat!" zaklel, prudce se zvednul od svého pracovního stolu, několika dlouhými kroky přeskočil pokoj a prudce sebou praštil na břicho na postel. Zatímco temným zrakem zíral na kostkované povlečení a doufal, že ho brzo zadusí, aby tyhle nesmysly už nemusel řešit, zavrtěl nad sebou hlavou. "Jak můžu do háje někomu radit, když sám nejsem schopnej si s ním normálně promluvit a místo toho si hraju na zasranýho stalkera?!"

I když si tak ale připadal, pravdou bylo, že teď měl konečně naprosto výborný přehled o tom, co Uzumaki během týdne dělal, a tak mohl s přehledem vždy nenápadně postával kolem a hlídat, ke komu se blondýn až přehnaně moc má, aby konečně mohl zjistit, kdo je tím, ke komu přechovává nejspíš opravdu hluboké city.

Zrovna se chtěl zvednout a jít si naplánovat stalkovací program na další den, když na dveře jeho pokoje kdosi zaklepal a o vteřinu později se v malé škvírce objevila čupřina blonďatých dlouhých vlasů.

"Sasuke, můžu dál? Itachi se učí na státnice a nemá na mě čas, tak mě napadlo, že bysme mohli pokecat," zazubil se Deidara uličnicky, jako kdyby měl něco v plánu. V modrých očích se mu vyzývavě blýskalo. Rozhodně měl na jazyku několik věcí, které s ním chtěl probrat, nebo na které se chtěl zeptat. Hlavně tu jednu jedinou... Ale musel opatrně, aby ho nevyplašil, samozřejmě.

Tmavovlásek zmučeně zavyl a převalil se na záda. Zvedl hlavu a několikrát na nově příchozího zamrkal, než mu došlo, na koho se vlastně kouká. I když si s Narutem vůbec nebyli podobní, tak pokaždé, když v poslední době zahlédl někoho s plavými vlasy, jeho srdce se zběsile rozbušilo a hrozilo, že snad dostane infarkt.