Erotická poradna Uchihy Sasukeho [SasuNaru] ✓

Jsem tak trochu úchyl

Tmavovlasý mladík hleděl na staršího spolužáka před sebou a zatímco v klidu čekal, až se pustí do vyprávění, proč ho vlastně navštívil a co ho trápí, pomalu si ho prohlížel. Druhý na sobě měl samé černé oblečení, kalhoty i bundu s kapucí nasazenou na hlavě, zpod které vykukovala sytě hnědá čupřina rozcuchaných vlasů. Tvářil se opravdu podivně, jako kdyby přemýšlel a nevěděl, jak přesně má začít, ale k tomu všemu mohly dopomoct ty podivné obrazce, které měl svítivě fialovou barvou namalované na tváři. Sasukemu to nevadilo. Neměl nic proti mužům, kteří se čas od času posadili před zrcadlo a trochu se nalíčili. Sám o sobě to sice nevyhledával a na jeho potenciálním partnerovi by se mu to asi nelíbilo, ale rozhodně nehodlal někomu kecat do toho, jak se obléká, nebo maluje.

Kankurovy obrazce byly ale jiné, nejednalo se o žádný dívčí make-up, ale podle toho, co viděl, nejspíš profesionální barvy na tělo. Na bradě měl malý trojúhelníček a barva dále pokračovala po hraně jeho spodní čelisti až nahoru po linii obličeje, odkud ve dvou paprscích protínala obě tváře a spojovala se v oblasti jeho nosu. Rty měl sladěné do podobného odstínu. Kdyby ho Uchiha potkal někde na ulici uprostřed noci, nemohl popřít, že by se strachem v srdci raději přešel na druhou stranu, ale tady ve škole za denního světla to vypadalo spíš zajímavě, než strašidelně.

Hnědovlasý ještě několik okamžiků hleděl do stolu před sebou, než se zhluboka nadechl, silně stiskl dlaně pod lavicí v pěst a zpříma se zadíval do poradcových tmavých hloubek, aby to ze sebe po všech těch dlouhých měsících konečně dostal.

"Myslím, že jsem tak trochu úchyl," řekl první, co mu přišlo na jazyk a pokusil se, alespoň trochu se pousmát.

Sasuke sebou nepatrně cuknul, jak ho ta náhle vyřčená slova vytrhla z přemýšlení a několikrát zamrkal, aby se probral. Pravačkou se na vteřinu podrbal ve vlasech, než ve tváři nasadil zvláštní, avšak i přesto vstřícný výraz, aby si mohl být Kankuro jistý, že před ním se nemusí vůbec ničeho bát, že jeho tajemství rozhodně zachová.

"Proč si to myslíš?" zeptal se a trochu se poposunul, aby na židli získal trochu lepší polohu a dal si za úkol, pro příště si s sebou přinést nějaký polštářek, na který by si sednul, aby ho nebolel zadek. Po celodenním dřepění zadnicí na tvrdých židlích už začínal být na všech možných místech poněkud otlačený. Nechal zadek zadkem a zhluboka se nadechl. "Spousta lidí si myslí, že jsou jejich zájmy, nebo dokonce postelové choutky špatné, zvrácené nebo úchylné a bojí se, jak by na ně reagovali jiní, kdyby se o těchto zájmech náhodou dozvěděli. Nebo dokonce, jak by reagovali jejich partneři."

Při posledních slovech se mu v očích významně zablesklo a Sabaku zalapal po dechu. Avšak dřív, než stačil vůbec promluvit, Sasuke dál pokračoval.

"Ale můžu tě naprosto ujistit, že devadesát devět celých devět procent těhle věcí je v pořádku, i když to tak třeba nemusí vypadat. Dokud to není něco, co by hraničilo se zákonem, je to v cajku."

Druhý chlapec sklopil pohled, než zavrtěl hlavou. "Ne, to ne. Nejsem žádnej zasranej dobytek co by si ho honil nad starýma bábama, zvířecíma mrtvolama, nebo malejma chlapečkama, to vůbec."

"Tak v čem tkví tvoje starosti?" optal se znovu, tentokrát o něco jemněji, aby ho nevyplašil, "Nemusíš se bát, nebudu tě za nic odsuzovat. Jsem tu od toho, abych ti pomohl."

Kankuro nasucho polkl. "J-já... mám vážně rád loutky," začal, avšak když spatřil Uchihův šokovaný výraz, došlo mu, co vlastně vypustil z úst a jak to muselo znít. "A-ale takhle jsem to nemyslel, pro Jashina!" vyjekl hned vysokým hlasem, který se k němu dle tmavovlasého poradce vůbec nehodil, a začal dlaněmi mávat ve vzduchu, jako kdyby tak to nechtěné nedorozumění mohl vzít zpátky a nevypadat tak jako naprostý úchylák, co strká péro do panenek.