irTwin || a.i.

1. Lepší část

Hodina psychologie. Nuda, co? Třídou se rozléhalo ticho tak velké, že bylo dokonce slyšet tikání hodin v rohu třídy. Pozorovala jsem spolužáka, co sedí přede mnou, jak hraje nějakou hru na mobilu a naslouchala tomu čím dál víc otravnému tikání. Učitel přednášel u tabule výklad, čímž započal další vlnu kňučení unavených studentů. Hlavy padaly, ústa zívala a oči se zavíraly. Vysoká není zas taková zábava, jak by si někdo mohl myslet. Teda, né úplně vysoká. Navštěvuju vyšší odbornou školu pedagogickou. Už odmala jsem snila o tom, učit někde, kdekoli. Ve školce, jako suplent nebo i jenom jako dozor a vychovatelka. Miluju děti, to bude tím. 

**

Moje jméno je Semanity. Semanity Polszewisch, nejsem zdejší, to je asi jasné. Můj děda pocházel odněkud z Evropy, neznám tamní státy a jména. Svoje křestní jméno miluju, protože je originální a nikdo jiný v mém okolí ho nemá. Teda, nikdy jsem ještě o nikom na světě neslyšela, že by se tak jmenoval. Třeba jsem světový originál. To je taky moje přezdívka. Miluju cokoli, co není obvyklé a jak tak se poslouchám, miluju spooouuustu věcí. Včetně mých kamarádek. Bydlím s nimi na intru. Dessie, Emma a Lilith.

Dessie říkáme Mamina, protože jako jediná z nás má špetku rozumu a v našem skromném příbytku má prostě pozici něco jako naše máma.

Nejblíže mám asi k Lilith, možná proto, že je taky odlišná od ostatních. Vždycky jsem jí záviděla ty dlouhé, na levandulově fialovou obravené, husté vlasy, které ráda dozdobovala květinovým věncem, což z ní dělalo nádhernou vílu. Je krásná, co si budeme nalhávat. Obličej jí zdobí i pár piercingů a na zápěstí má tetování s nápisem Believe .

Emma byla a je vždycky spíš taková černá ovce. Když už si něčím dokáže získat naši přízeň zpět, dřív nebo později udělá zase něco, co nás přinutí ji nemít opět v lásce. I tak ji ale pořád jakýmsi způsobem respektujeme a snažíme se ji tolerovat.

Co se kluků týče, jsem těžký antisociál. Dělá mi problém navázat jakýkoli kontakt s opačným pohlavím i přes to, jak oblíbená a komunikativní jsem mezi dívkami. Ocitnout se v blízkosti hezkého kluka je pro mě jako stát na vysokém útesu, co se kousek po kousku ulamuje. Jediný, s kým jsem se kdy bavila, byl můj starý kámoš Calum, s tím jsem se bavila vlastně jenom proto, že to je syn nejlepší kámošky mojí mamky a byl u nás nalezlej pořád. K tomu jedinýmu jsem si dokázala vytvořit jakousi citovou vazbu. Jenomže ten je v Miami, doma. Já jsem sice 420 kilometrů daleko od domova, ale i tady je spousta super-se-jevících kluků, stačí se jenom seznámit, to je pro mě však trochu problém. 

**

Byly tři hodiny odpoledne, zrovna jsme s holkama přišly ze školy a s kručením v břiše jsme uvažovaly nad naší potenciální pochoutkou. Shodly jsme se na tom nejjednodušším- smažený sýr a 'americké' brambory, moje oblíbené. Trochu nastal kámen úrazu, když mělo přijít na tu bramborovou část. Jako projistotku jsem radši popadla telefon a vytočila mámino číslo.

"Ano?"

"Ahoj mami, mám problém."

"Co se stalo?"

"Nooo.. děláme si smažák s americkejma bramborama a nějak nevíme, jak se dělaj.." poškrábala jsem se při tom na zátylku a uchechtla se.

"Já se z tebe picnu. Prostě vezmeš brambory, nakrájíš je, hodíš na plech, okořeníš a dáš do trouby."

"A mami?"

"No?"

"Vaříš je předtím?"

"Ne."

"Pečící papír?"

"Radši jo, Sem."

"A jak dlouho se pečou?"

"Deset až dvacet minut."

"Díky, mami."

"Nemáš zač, prosimtě."

"Mám tě ráda, čau."

"Já tebe taky, dávej na sebe pozor, ahoj."

Vyzradila jsem holkám kouzlo pečených brambor a daly jsme se všechny do toho. Do repráků jsme pustili Uptown Funk, a tak se z obyčejného vaření stala nevídaná zábava. Slunce hezky hřálo a od sporáku se linulo teplo, tím pádem bylo v bytě dost vedro, takže Dess sundala triko a stála u plotny jenom v kalhotech a podprsence. 

"Mamina se odvázala, páni." pronesla vznešeně Em. 

"Mamina je tady z vás všech ta nejodvázanější, tak si dávej bacha." mrkla Dessie směrem k ní a plácla sýrem na rozehřátou pánev.

Přes hlasitou hudbu nebylo slyšet pomalu ani vlastního slova, natož klepání, které, jak jsme se po sléze dozvěděli, mělo být upozorněním na právě randál způsobený Brunem Marsem. 

A byli jsme všichni tak moc zaneprázdnění tancováním a vařením, že jsme si nevšimli bělovlasého chlapce stojící mezi dveřmi, zakrývajícího svůj vnitřní záchvat smíchu. 

Zrudli jsme hanbou, jakmile jsme ho spatřili, Dess na sebe střelhbitě hodila triko, co bylo ledabyle hozené na židli u jídelního stolu.

"Triko není potřeba." podotkl bělohlavec a zašklebil se. Vypadal sympaticky, možná proto mi tak vyschlo v puse, začala jsem se potit a rozklepaly se mi ruce. Dess mu úsměv opětovala a i přes jeho poznámku si triko nandala. 

"Klepal jsem, ale hádám, že jste to neslyšeli, tak jsem prostě přišel. Chtěl jsem vás jenom poprosit, jestli byste si nemohli tu hudbičku trochu ztlumit, nebo tam dát aspoň něco posluchatelnějšího."

"No to teda nemohli." odsekla Em.

"Tak já jako můžu zajít za domovníkem, ten vás třeba přesvědčí..."

"Fajn, ztlumíme to." ozvalo se další protivné ceknutí doprovázené protočením očí.

"Děkuju." sjel ji vražedným pohledem, který pak přesunul na mě a zase se jakoby rozveselil, v tu chvíli se mi v krku vytvořil obrovský knedlík, nemožno ho spolknout.

"Čistě mimochodem, Michael Clifford, jméno mé. Bydlím hned pod váma, ta lepší část z vás je u nás vítána." mrkl na mě, nevěděla jsem, jak mám reagovat, to jako tou lepší částí myslel mě?

"Semanity, lepší část nad tím pouvažuje." horkotěžko ze mě vypadlo a ústa jsem zkřivila do prapodivného rádoby úsměvu.

"To je trochu zvláštní jméno." zamyslel se, v tu chvíli k němu přišla Dess a začala ho postrkovat směrem pryč ze dveří.

"My víme, tak se nestarej a čau." 

"Starám, narovnej si triko." poukázal na ni, bylo otočené naruby. Pleskla se do čela, vystrčila ho finálně ze dveří a zabouchla za ním. 

"Co to bylo za idiota?" optala se Em.

"Vim já?" pokrčila Dessie rameny.

"Nebyl špatnej." prohlásila jsem prostě a všechny pohledy najednou spadly na mě.

Tenhle semestr bude ještě zajímavej

___________________________________________

hola, tady máte první díl mé super storky

samozřejmě jako u každé povídky, i tady je třeba počkat pár kapitol, než se děj úplně rozvine. 

budu ráda za každý váš vote a koment:-----)

určitě by pomohlo i případné sdílení, znáte to, začátky jsou vždycky hard:DD

nicméně si vážim každého čtenáře:---)

to je zatim asi všechno

Danke, vaše Elíí xx