irTwin || a.i.

8.- Kotě

"Tady je Ashovo číslo, prý se ti ozve, až bude mít chvilku čas, on ho má teda jako pořád, ale chápeš, až si prostě přestane leštit kládu a bude se nudit." vykládal mi zas ten ne moc sladký Michael na našem druhém "rande" nebo jak to nazvat. Spíš už ke konci, protože tentokrát byl on u nás, holky jely do kina a byt jsem tedy měla pro sebe. Byl skoro na odchodu, když jsem vzpomněla, že se o tom posledně zmiňoval.

"Dobře, díky. A neměla bych mu-"

"Nikdy nevolej Ashovi jako první, nikdy." dával si pozor, aby na slovo nikdy dal pořádný důraz.

"Proč?"

"Navždy by tě odepsal, pro něj je to něco příšernýho."

"Copak, má strach z vyzvánění?"

"Jo, jeho bábi na to ohluchla."

"Děláš si prdel?"

"Jasně, že jo. Prostě bys ho tím moc otravovala."

"Tak je divnej?"

"Je."

"Bože můj."

"Víš, co se stalo poslednímu člověku, co mu zavolal?"

"Ne?"

"Jeho mobil skončil rozejžděnej na kolejích."

"Fakt?"

"Ne, prosimtě volej mu kdy chceš, dělám si prdel. Ale stejně ti to asi nezvedne, je pokaždý moc zaneprázdněnej." rozesmál se svému přiznání a já ho bouchla do ramene.

"A stejně, pokud bys mu volala, nemá tě uloženou, cizí čísla bere jen, když se vážně nudí a chce si pokecat s pojišťovákem nebo tak a prostě je to moc složitej člověk, no. Ale skočilas mi na to." uchechtl se znova.

"Idiote." otočila jsem se zády k němu a založila ruce na prsou, hrát uraženou mi jde nejlíp.

"Promiiiiň."

"Ne."

"Semiiii, notaaaak." chytil mě ra ramena a cloumal se mnou.

"Dej mi pokoj, Clifforde, pořád si ze mě akorát děláš srandu."

"Musíš přestat všemu tolik věřit, kotě."

"A neřikej mi kotě, nikdo ti to nedovolil."

"Omyl, já jsem to dovolil, takže si naser, kotě."

"Jestli hodláš bejt takovej, tak táhni domu."

"Už jsem mohl bejt dávno doma, ale tys načala kapitolu Irwin, vole."

"Táhni do řitě."

"Miluju tě."

"Já vim."

Ještě chvíli jsme se takhle pošťuchovali (u Mika už jsem na to byla zvyklá) a nadávali si, pak jsme pár minut mluvili o Ashovi a jeho psychologii a pak teda nakonec (hurá) šel bělohlávka domu. Byl to vcelku užitej den.

Měla jsem ještě hodinku čas, než holky údajně měly přijet, a tak jsem ten čas strávila v horké vaně,teda, ne úplně celou hodinu, asi jenom třičtvrtě, ale tak stejně... no prostě k věci, zbylo mi ještě pár minut a ty jsem teda zkusila využít k zavolání tomu zaneprázdněnci.

Vytočila jsem jeho číslo, které jsem od Mika dostala a po asi třech zapípáních se ozvalo otrávené "Prosím?"

"Ahoj, tady Semanity, z tý párty u Michaela, pamatuješ?" nebyla to žádná párty, ale vhodnější pojmenování mě v tu chvíli nenapadalo.

"Jo, jasně, nazdar, co potřebuješ? Hádám, že voláš kvůli tý psychošce." bylo po hlase poznat, že se usmívá.

"No, vlastně jo. Myslíš, že bys měl tenhle tejden čas?"

"Snad jo.. hele, nech mě kouknout se do diáře." zasmál se a já musela taky, je zábavnej.

"Hele, v úterý mám sezení, ale to by šlo teoreticky přesunout na pátou, takže v jednu jsem u tebe jako na koni, co ty na to?"

"Já nevim, nechci ti narušovat plány..." začala jsem tu hru o jeho důležitosti hrát s ním, jak nebyl pod vlivem trávy nebo chlastu, byl úplně v pohodě, jinej Ash, než kterýho jsem nemusela hned od první konverzace v Mikeyho obýváku.

"Prosimtě řekni jo a nedělej kolem toho caviky." (caviky je strašně kůl slovo, dneska to použila mamka a já z toho nemůžu:DDD) 

"Dobře, tak v úterý v jednu."

"Budu tam."

"Děkuju ti."

"Zatim není za co. Děkovat mi budeš, až budeš v ruce držet diplom, kotě." a zase tohle oslovení, bože, co s tim všichni maj? Ovšem od něj to zní jinak, než od Michaela, zní to.. líp?

"Jasně, jasně..Tak čau."

"Ahoj."

Jeden debilní hovor a já byla zase jak po houbičkách. Vesele jsem se nasmívala a to se v podstatě nic nestalo. Nevypadal ani zdaleka tak zaneprázdněně, jak Michael říkal, vlastně byl docela ochotný a vůbec ne nevšímavý nebo mající lepší věci na práci. Prostě tročku mimo Cliffordův popis. Nicméně v úterý v jednu mě měla čekat zábava.

**

A taky, že čekala. 

"Ťuk ťuk." objevila se ve dveřích hlava kudrnáče s širokým úsměvem tvarujícím na tvářích snad nekonečně hluboké ďolíčky, roztomilé, že se to snad nedalo vystát.

Zabouchla jsem mu před nosem, jen abych sundala ze dveří řetízek, samozřejmě, že mi to bylo vyčteno.

"Teda tak já ti přijdu pomoct, proti svý vůli se tahám takovou dálku až za tebou a ty se mnou takhle vyjebeš?" ozval se uražený hlásek tlumený dveřmi. 

"Tak s takovou tě dovnitř nepustim. U mě takhle nepořídíš."

"Fajn, tak si nech zkaženej průměr..." v ten moment jsem popadla kliku a otevřela.

"Děkuji." zvedl bradu a tak jakoby pohrdavě prsknul. S lehkým nádechem vznešenosti, mělo by-li jít o detailní popis jediného slovička, co vyřkl. Krokem ladným, jako má snad laň, vešel do předsíně mého/našeho bytu, byli jsme v něm sami, neboť holky byly ještě ve škole, já ten den kvůli Irwinovi zahodila hodinu dramaťáku a angličtiny, což mi ale ani nijak neuškodilo. (proč dělám kurva tak debilní souvětí:DDD) 

Došel až do obýváku. kam jsem ho vlastně zavedla já, choval se, pohyboval a vyjadřoval jak nějaká pyšná princezna, když se spokojeně uvelebil na nší pohovce, rozhlédl se okolo, až pohledem zavadil o mě, oskenoval mě od hlavy až k patě a pak z něj vypadlo: "Tak s čim chceš poradit?"

"Se vším. Nedokážu tak nějak pochopit ten inteligenční quocient, dělení tohodle všeho a psychiku dětí jako takovou."

"Holka, tak to sis vybrala toho nejlepšího v oboru. Pojď sem a přines si nějaký zápisky z hodin, jestli si třeba děláš. Vrhnem se na to." prokřupl si prsty na rukou, pak krk a začal si hrát na toho, kdo velí.

_____________________________________

muhahaha

tak co si myslítě, že z toho bude?:D

jinak ahoj, tady vám nesu další díl a slib, že zítra bude taky

 i kdyby to mělo bejt ve 23:59

doufám, že se díl líbil, nálada byla dobrá, ale jak začínám bejt unavená, jde to z kopce:DDD

a co velikonoce? užili jste si je?:'D

i hope so

no nic, tak zatim

JO JEŠTĚ DÍKY ZA PRVNÍ TISÍC READS:----))))

to je asi už konečně vše.

pa chicas, danke, vaše elíí xx