irTwin || a.i.

18.- Nancy

Po tom, co Michael doslova téměř rozdrtil svými palci hrací ovladač jsme ještě chvíli kecali a kluci i pili. Vrátila jsem se až pozdě v noci, a to způsobilo moji únavu v dalším dni.

Praxe. Celý týden. Desítky vyčerpávajících hodin v mateřské školce. Vybrala jsem si to ale kvůli tomuhle, ne? Docela jsem se těšila, teda prvně jo. Jenomže ten den jsem byla tak ukrutně nevyspalá, že jsem měla chuť obmotat kolem mě a postele tlustý dlouhý řetěz, tak na dvacetkrát a scvaknout ho velkým nerozbitným zámkem a klíč od něj bych buď spolkla, nebo poštou poslala do Bangladéše. Bohužel to nešlo a na mě čekalo asi dvacet ukřičených, ale roztomilých bytůstek.

Hlavním účelem těchto praktických zkoušek, jak být učitelkou, bylo převážně pozorování vývinu fyziologického i psychologického, všímat si chování dětí a samozřejmě si vyzkoušet tu práci, kvůli které na škole vůbec jsem. Každý týden byl na jiné téma, zrovna tohle se jmenovalo To jsem já, kdo jste vy- O zdraví.

Jde o zdraví a nemoce, logicky. Byla jsem nadšená, věděla jsem, že to bude celkem dobrá zkušenost. Hned pondělní ráno jsem se dostavila v kanceláři paní Petersonové, ředitelky Mateřské školy Sunshine v centru města. Moc se mi líbila výzdoba celého areálu, všude byly obrázky veselých postaviček a dokonce Disney zvířátek. U vchodových dveří byl myšák Mickey držící ruku myšky Minnie.

Ale zpátky do ředitelny. Byla vymalovaná sytě žlutou barvou, všechno tak nějak obecně hýřilo zářivými veselými barvami.

"Takže Semanity." usmála se a srovnala si foch papírů, které svírala v rukou. Klepla s nimi o stůl, a tak se všechny dostaly na stejnou úroveň.

"Svěřuji ti třídu Srdíček s naprostou důvěrou, doufám, že nezklameš." několik těch listů spojila sešívačkou a vložila do desek se srdíčkovým vzorem, hádám, že vím proč.

"Nebojte se, paní Petersonová." ujistila jsem ji a opětovala jí ten samý úšklebek, jaký na mě před chvíli udělala ona.

"Víš, že Maddie je tam vždycky, cokoli budeš potřebovat, můžeš se obrátit na ni, nebo teoreticky přijít za mnou.

"Dobře, děkuju vám."

"Hodně štěstí, slečno Polsze... promiňte, vážně špatně se to vyslovuje." zahanbeně sklopila pohled a trochu se zasmála sama sobě.

"V klidu, jsem na to zvyklá. Říkejte mi prostě Semanity."

"Jak myslíš. Tak do toho, Semanity." na tváři se jí zjevil ještě naposled mně věnovaný široký úsměv a pak už mi jen předala desky s informacemi a vyslala mě do třídy Srdíček ve druhém patře. Maddie, o které se zmiňovala,je učitelka této třídy. Je to postarší příjemná paní, se kterou jsem se seznámila už před pár dny, kdy byla u nás ve škole.

Otevřela jsem dveře a viděla kupu těch malých dětí, bylo to super. Pokřikovaly na sebe, smály se a hrály si s hračkami, které si po sobě perfektně uklízely, no vida, třeba to nebude tak horký.

"Jessico! Polož to zpátky!" okřikla Maddie malou kudrnatou holčičku v rohu místnosti. Dětem v téhle třídě jsou tři až čtyři a půl let. Jsou to v podstatě ti nejmenší. Upoutala jsem na sebe pozornost Maddie, jen, aby o mně věděla a pak jsem se přesunula k takovému stolku, na který jsem si položila věci, včetně srdcových desek, které jsem otevřela, abych zjistila, co mě čeká.

Program školy

Čtyřlístek- krůček ke štěstí

vychází se 4 základních potřeb každého z nás. Naším posláním je tyto potřeby naplňovat tak, aby byly děti šťastné a spokojené. Z toho vychází naše filosofie: