irTwin || a.i.

2.- Sešlost

Proč jsem si Michaela nikdy nevšimla? Vždyť je ve třídě hned naproti mně! Potkala jsem ho na chodbě, vypadal dobře. Nemohla jsem ho od toho incidentu dostat z hlavy. Bože, stůj při mně, tohle fakt nedávám. 

Po škole jsem šla hned domu společně s Lilith, cestou jsme se stavovali v drogérce pro nějaký kondicionér na ty její vlasy a taky ještě barvu, protože fialová už se pomalu měnila na bílou a to se jí nelíbilo. Koho to ale nepotkáme- mezi regály s barvami se procházel Michael, chtěla jsem zmizet za další policí, ale než jsem tak učinila, všiml si mě.

"Áhoj." posunul se o dva kroky ke mně a usmál se. Chvíli přemýšlel a pak lusknul prsty;

"Semanity! Ha, já věděl, že si vzpomenu." pokýval hlavou a pořád si udržoval ten vřelý úsměv. Lily nenápadně zmizela za mými zády a šla si nakoupit ještě kosmetiku. Chtěla jsem, ne, musela jsem nějak vypadnout, ale ono to sakra nešlo. Svým pohledem si mě jakoby přivazoval k sobě a v posledních chvílích už hodně utahoval.

"Ahoj." nervózně jsem mu pozdrav opětovala.

"Jak se vede?"

"Dobře se vede."

"Fajn, nějaký plány do budoucna?"

"Záleží na tom, co je pro tebe budoucnost."

"No tak ta nejbližší, že? Co třeba sobota?"

"Sobotu mám s holkama jako filmovej den."

"Super, můžu se přidat?"

"Jestli tě baví koukat na Sex ve městě 2 a cpát se u toho vanilkovo-čokoládovou zmrzlinou.."

"No, neřikám, že to nezní fakt dobře, ale i u nás v bytě máme takovou sešlost a mně a určitě i ostatním by udělala tvá přítomnost radost."

"Líbí se mi tvůj způsob vyjadřování, snad se tam objevím." řekla jsem i přes to, že jsem vážně neměla v plánu tam jít.

"Snad? Snad určitě, ne? Očekávám tě tam, musíme se seznámit, Sem, můžu ti tak říkat?"

"Můžeš, no, já.. nerada se seznamuju."

"A to je škoda, holka jako ty by určitě měla spoustu přátel."

"Holka jako já?"

"No tak...Vypadáš mile a.. sympaticky." lezlo to z něj jak z chlupaté deky.

"Oh, děkuju." zaculila jsem se a cítila, jak se červenám.

"No, hele, tvoje kámoška už tě asi postrádá, tak se třeba potkáme ve škole nebo doma, zatím, Sem."

"Ahoj." usmála jsem se na něj a vyrazila hledat Lily.

Narazila jsem na ni, když si zrovna vybírala líčení na oči. Poťukala jsem ji na rameno a ona se s úsměvem otočila.

"Podle mě tě balí." prohlásila sebejistě a do košíku přihodila Manga řasenku.

"Děláš si srandu? Ani náhodou! Jsem nemožná." ironicky jsem se zasmála a začala odporovat jejímu výroku.

"Ale houby. Jsi super holka, měla bys konečně začít žít, jako každá jiná devatenáctka!"

"Myslíš?"

"Myslim? Ne, zlato, já to vim!"
"Uvidíme, co se dá dělat." pokrčila jsem váhavě rameny. Najednou mi myšlenka sešlosti u Michaela nepřišla tak špatná...

**

Když jsme došli domu, Dess měla otravné otázky o tom, kde jsme byli a co jsme dělali. Když před ní Lilith vyskládala svůj nákup, všechno jí došlo, a tak šla hned do koupelny udělat Lil prostor pro potencionální barvení vlasů.

K večeři jsme si objednali pizzu, koupili Caprisonne a koukali na Simpsonovi. Nejlepší idylka s nejlepšími osobami, na nejlepším místě, s, jak se po chvíli ukázalo, nejlepšími sousedy a zkrátka můj život se zdál být perfektní. Tuhle chvíli přerušila jenom hlasitá, opravdu hodně hlasitá hudba, ne, spíš dunění, myslím, že to byla Nirvana, nejsem si jistá, v tomhle stylu hudby se já neorientuju. Nevýhoda bytovek. Většinou jde o to, že se všichni v bytech okřikují ohledně hlasitosti, ale zpátky k věci;
Došlo mi, že Tess Brooksová z druhého patra to asi nebude a nikdo jiný pod námi nebydlí. Pak až první patro (a přízemí), ale na to byl ten rámus až příliž intenzivní. Holky mě dokopaly a vyslaly na misi aka. Ztlumte si to, verze 2.1, kdy jsem tentokrát byla já ta, která kárá. A hlavně mě tím chtěly sblížit s Michaelem. Psychicky jsem se připravila a vyšla z bytu.

Zaťukala jsem na dveře, ale bylo mi jasné, že mě neslyší. Přede dveřmi se hudba jevila ještě horší a hlasitější, zevnitř byl slyšet smích a křik, určitě tam nebyl sám. Vedle dveří jsem objevila zvonek, zmáčkla jsem ho a čekala na nějakou reakci, po chvíli jsem zaregistrovaa pohyb kliky, načež se ve dveřích objevil hodně vysoký kluk, s blond vlasy vyčesanými nahoru a piercingem ve rtu. Ten asi nebude z naší školy, že?

"Co chceš?" sjel mě pohledem, kdyby jeho oči byly nože, už jsem asi mrtvá. Nevypadal, že by měl náladu na vykecávání se s holkou, jako jsem já. 

"Mluvit s Michaelem." tak s tímhle jsem se rozhodně nemínila hádat o hlasitosti hudby. Do nosu mě najednou praštil kouř se zápachem... trávy? Oni hulí? Tak to ne, s těmahle já už se bavit nebudu. Naštvala jsem se a čím dál víc chtěla vypadnout.

"Co mu chceš?"

"Není to jedno? Prostě mi ho přiveď." založila jsem ruce na prsou. Stres z toho, že mluvím z klukem, nahradil stres z toho, že jsou tam lidi, co dělaj něco zlýho, přičemž Michael chodí na pedagogickou.. to chce děti ve školce učit balit brka nebo co? 

"Fajn, fajn, čekej." zašel zpátky.

"Hey, Miku! Máš tady nějakou nádheru!" ozvalo se z bytu a za chvíli už na mě civěl sám "Mike" tím jeho připitomělým pohledem. 

"Tu nádheru si odpusť." otočil se ještě směrem do bytu a zasmál se. Mě teda moc do smíchu nebylo. 

"Co potřebuješ, kočko?"

"Minule jsi přišel ty, teď jsme si to krásně vyměnili, tak buď tak laskav a dej si tu Nirvanu nebo co to sakra je trochu míň, děkuju." řekla jsem na jeden nádech, tak naštvaně, jak jsem jen uměla, což není moc.

"Nějaká podrážděná, není ti nic?" vztahoval ke mně ruku, vrátila jsem mu ji ale zpátky na předchozí místo se slovy "nešahej na mě".

"Buď v klidu, řeknu těm idiotům, ať to ztluměj."

"Dík." otočila jsem se na patě a chtěla odejít, když v tom mě ještě zastavil jeho výkřik

"Ty, Sem?"

"Hm?" obrátila jsem k němu ještě jednou pohled.

"Ta sobota teda platí?"

"To určitě." uchechtla jsem se ironicky a odešla zpátky nahoru. 

___________________________________

salut

jo, budu vás vždycky zdravit nějakym cizim pozdravem

a nebo chci jenom machrovat

těžko říct

jinak dík, tyvole

nečekala jsem, že po dvou dílech už budu mít skoro 200 reads:D

to je asi všechno, doufám, že se vám tahle storka bude líbit:---))))

danke, vaše elíí xx