irTwin || a.i.

19.- Rodina

1. DEN- PONDĚLÍ 17.4. 2015

Ranní část

- Samostatně volené aktivity

- Nabídka činností souvisejících s daným tématem na stolečcích po celý týden- lékařský kufřík, skládání lidského těla od kostry po kůže, pexeso s lékařskými motivy, puzzle, omalovánky, encyklopedie o zdraví a nemocech- prohlížení obrázků

- Obkreslujeme dva kamarády na velký papír a společně je vybarvujeme

Hlavní část

- Odpovídáme na otázku: "Kdy nám hrozí nejvíce nemocí?"

- Učíme se společně říkanku "Rýma", rytmizujeme pomocí hry na tělo

- Společně pojmenujeme vytvořené postavy- Zdravěnka a Nemocníček

- Zdravěnce lepíme do bříška zdravé potraviny, Nemocníčkovi nezdravé, vysvětlujeme si, proč jsou některé pro tělo dobré a některé ne

Pobyt venku

- Venku necháváme dětem volný výběr činnosti- spontánnost

- Volný pohyb v prostoru MŠ, nebo procházka v okolí MŠ

- Děti mě seznamují s pravidly chování při pobytu venku i ve třídě- opakujeme

Rozbor

- Děti rozdělily potraviny správně, jen pár nejmladších dětí některé potraviny popletlo

- Líbila se mi jejich spolupráce a domluva při pojmenovávání dvou postav. Většina chtěla pojmenovat postavy podle sebe, nakonec jsme se ale shodli, že je pojmenujeme podle daného tématu, abychom věděli, kam lepit zdravé a kam nezdravé jídlo

- Venku mají děti prostor pro spontánní činnosti- někteří jsou ve školce krátce a je potřeba, aby si na ni zvykly a byly v ní rádi

Aneb i tak by se dal popsat první den mých praxí. Zápis jsem dokončila toho večera a s úlevou si oddychla, byl to totiž náročný den. Povím vám, co se stalo.

**

"Addie, co si takhle... pohrát s něčím jiným? Trochu.. reálným?" hypnotizovala mě blondýnka svýma kukadlama a stále chovala svůj palec (kurňa to zní tak debilně:DDDDD)

"Ne." odsekla protivně, prostě ten klasický dětský styl.

"Dobře, no.. Co s Nancy ráda děláš?"

"Ona jenom leží. Je takhle spokojená."

Pokývala jsem hlavou, jakože chápu, přičemž jsem nerozuměla absolutně ničemu, co jí vyšlo z úst.

Chvíli jsme si povídaly, být psycholožkou, asi se dopracuju k závěru takovému, že asi není úplně v pořádku. Ale nebudeme dělat ukvapené závěry, podíváme se za ostatními dětmi.

Mezi blonďáčky, hnědovláskami, brýlatými, hubenými, okatými nebo hyperkativními se nacházel i malý chlapeček, vypadal spíš na tři roky, než na čtyři nebo víc, měl husté světle hnědé kudrnaté vlásky, když se usmál, měl malinké roztomiloučké ďolíčky, ale problém byl, že se právě nesmál skoro vůbec. Seděl sám u stolku s papíry a pastelkami a něco si čmáral. Na dva metry kolem něj nikdo nebyl. Bylo mi ho líto.

"Copak, že tu jsi tak sám?" poťukala jsem mu na rameno.

Místo odpovědi jenom povzdechnul.

"Jak se jmenuješ?"