irTwin || a.i.

20.- Zlo

"Takže říkáš, že si Ash vymýšlel." Fletch usrkl ze svého šálku s kávou a tak zběžně si pročítal jídelní lístek. Stavovali jsme se na oběd v takovém průměrném bistru, pro mě to bylo více,než dostačující.

Přikývla jsem a souhlasně při tom zamručela, sama jsem totiž měla v puse kolu, takže jsem nemohla mluvit.

"Co ti řekl?"

"Vážně to chceš rozebírat? Já totiž moc ne." polkla jsem a promluvila.

"Jo, chci. Chci si poslechnout ty žvásty, kvůli kterejm se stydim, že nesu jméno Irwin. A jeho vzhled."

"Michael dle něj celej vztah se mnou předstíral, chodí se mnou z hecu a jinak by se mnou v životě chodit nechtěl."

"Vaše problémy bych fakt chtěl mít." zakroutil pochybovačně hlavou smějíc se na mě.

"Víš čim se hájil?"

"Nech mě hádat. Chtěl tě ochránit." vyprskl smíchy.

"Přesně tak." uznale jsem našpulila rty a pozdvihla obočí.

"Takhle to dělá vždycky, Sem. Musíš to brát.. s rezervou."

"Jak mám tohle sakra brát s rezervou? Fletchere promiň, ale tvůj bratr je idiot."

"Myslíš si, že to je něco, co bych nevěděl? Už hodně dávno?"

"Dobře.. nemůžeme prostě přejít na jiný téma?"

"Jaký například?"

"Tvůj druhej bratr."v ten moment, co jsem to řekla jsem v jeho očích viděla to skoro protočení.

"Harry? Co s ním?"

"Je úplně odloučenej od světa, Fletchi. Vždyť on tam celý hodiny sedí a kreslí si, na metry kolem sebe nikoho nemá, s nikým se nebaví a přitom je to tak šikovnej a prima kluk."

"Po mně, víš jak." vzešeně si nadzdvihl culíček, který mu mimochodem dost slušel a zrovna se u nás objevila číšnice. (tak mě napadlo, jakej je vlastně rozdíl mezi servírkou a číšnicí??)¨

Objednali jsme si něco malého a pokračovali v konverzaci

"Myslím to vážně. Věnuje se mu doma někdo?"

"Ty seš horší jak Ash. Nechceš bejt dětská psycholožka?"

"Ne, děkuju, já a psychologie jsme si moc vzdálený."

"Nicméně, to víš, že se mu doma věnujem. Jenom je prostě rád sám."

"Nebo si ty vymejšlíš."

"Nebo ty moc panikaříš."

"Proč jsme vlastně tady?" napadlo mě, že odbočit od tohodle tématu by bylo asi nejvhodnější

"Jak to myslíš?"

"No jako já a ty. Proč jsme tady?"

"Tak promiň, můžem jít do parku."

"Nee, myslím, co že jsi mě takhle vytáhl?"

"Protože mě zajímalo to s Ashem."

"Vy dva jste si tak neuvěřitelně podobný..." zamíchala jsem brčkem v kole a uvažovala nad tím dnem, kdy mi bylo poskytnuto doučování.

"To neřikej! Nejsme." malinko se naštval. Jsou to dvojčata, proboha, je jasný, že to budou poslouchat celej život.

"Jste jak přes kopírák." stála jsem si za svým, dokonce i chováním jsou úplně totožní, já vám říkám, kdyby mi tenhle klučík neřekl, co je zač, sakra dlouho bych uvažovala nad tím, jestli je to Ash nebo Fletch a stejně bych si tím byla jistá jen z padesáti procent.