irTwin || a.i.

17.- Hra

"Sem, co bys řekla na hezky strávenej večer u mě v bytě? Bude tam i Luke, jestli ti to teda nevadí, ale byl bych rád, kdybys přišla." zeptal se mě Mike cestou domu.

"To nezní špatně. Dneska?"

"Jo, chceme si užít víkend do poslední chvíle a dnešní nedělní večer je ideální."

"Dobře. Co takhle, že bych si hodila jenom domu tašku a šla hned k tobě?"

"Jsi geniální. Výborně."

Jak jsem řekla, tak jsem udělala a do půl hodinky už jsem byla v Cliffordově "man-cavu" a pila džus, co mi nabídl.

"Takžeeee. Doma sis to užila, jo?" uvelebil se blízko vedle mě a paži mi přehodil kolem krku.

"Jo, strašně mi ty lidi chyběli. Cejtim se teď mnohem líp."

"A co ten tamten.. jak se jen jmenoval.. Ca-Ca-Calum?"

"Jop, Calum. Ten byl v pohodě, jako vždycky."

"Co jste dělali?"

"Pokecali o spoustě věcech, zašli jsme na naše oblíbený místa a připomínali si starý časy, kdy neexistoval den, kterej bychom netrávili spolu."

"Aha." pokýval hlavou a tvářil se zaujatě.

"Je to skvělej kluk a nejlepší kámoš, co si člověk může přát." povzdechla jsem a Mikey jen znechuceně mlaskl a otočil se ode mě.

"Copak, snad nežárlíš?"zachechtala jsem se a laškovně do něj strčila.

"Ne, nežárlím." zamumlal, načež se ozvalo další zamlasknutí a původce těchto činů založil ruce na prsou.

"Ale jo. A vůbec nemáš důvod, doufám, že to víš." ze sedu vedle něj jsem přešla na sed na něj a v podstatě mu obkročmo seděla na klíně.

"To je samý "Calum je skvělej", "Calum je boží" a mě to vážně nezajímá."

"Takže žárlíš."

"To není pravda!" hlas mu až směšně vylítl.

"Přiznej si to a já tě přestanu nutit, abys to řekl."

"Nebudu přiznávat něco, co není pravda."

"Ale jo. Žárlíš na Caluma Thomase Hooda a odmítáš si to připustit."

"Fajn, tak žárlim! Musíš uznat, že mě k tomu ale doháníš."

"Há, já to věděla. Tak teď tě přesvědčím, aby sis to už nemyslel, jo?" pošoupla jsem se ještě blíž k němu, víc jsme na sebe nalepení už být nemohli a po tom, co jsem zašeptala poslední větu jsme se potopili do moře polibků.

Nemělo to dlouhého trvání, za chvíli nás totiž rozdělilo něčí odkašlání.

"Neruším?" otočili jsme se oba na blonďáka stojícího ve dveřích, který si netrpělivě poťapával nohou a tvářil se otráveně, ostatně jako vždycky.

"Abych pravdu řekl, tak docela jo. Ještě si běž třeba zapálit ven a tak za deset minutek se vrať, než to tady dokončim, ok?" rýpnul si do něj bělo-modrohlavec, nebo jak to mám nazvat a Luke si zkousnul ret a protočil očima.

"Dělám si prdel, vole. Pojď sem." mávnul rukou a pak s ní plácl do prostoru na pohovce vedle sebe. Neměla jsem ráda Michaelovu mluvu v přítomnosti toho cholerika.

Sedla jsem si zpátky na svoje bývalé místo a Michael vstal, šel směrem do kuchyně. Otevřel ledničku a zeptal se Luka, jestli si dá pivo, ten přikývl, takže Mike vyndal dvě plechovky. Blonďák si to mířil přímo k němu a Mike stihl už mezitím svou plechovku otevřít.