irTwin || a.i.

13.- Víkend

"Áno?" 

"No nazdar."

"Něco se stalo?"

"Ty bys měl vědět, co se stalo."

Nic neříkal.

"No? Tak napadá tě něco?"

"Ehm... asi ne?"

"Tak já ti to připomenu."

"Dobře, budu jenom rád."

"Proč jsi mi sakra lhal?"

"Kdy?"

"No ohledně toho Michaela."

"Jo tohle, no... je to debil."

"To není dostačující vysvětlení."

"To mě nezajímá." zasmál se. 

"Irwine sakra neser mě."

"Dělal jsem, co jsem musel."

"Tys musel, aha."

"Jop, musel."

"A co k takový povinnosti sakra dovedlo?"

"Tak tě snad nenechám s takovym kreténem, ne? Malá lež není nikdy na škodu."

"Malá lež? Malá lež?! Vtipe vylez."

"Musíš chápat moje pocity a potřeby."

"Prosimtě svoje potřeby si můžeš konejšit někde jinde. A ne mi ničit vztah."

"Ber to jako přátelský varování."

"Nejsme přátelé, a mimochodem...Před čím, proboha?"

"No před Michaelem, doprdele!"

"Co ten mi tak udělá? Vždyť je jak marshmallownovej bonbónek! Zejtra na mě jako spáchá atentát?"

"Ublíží ti, Sem, já ho znám."

"Jo, a proto sis dal práci s tím, udělat to za něj a mnohem dřív."

"Myslím, že toho zkurence znám dýl, než ty a prostě ti říkám, že takhle se ze začátku chová ke každý. Každičkou, která s nim kdy byla prve obklopoval slaďoučkejma řečičkama o tom, jak je děsně miluje, pak přijdu já, za účelem zachránit situaci a hned jsem ten špatnej!"

"Oh, ty hrdino."

"Jsem superman, baby."

"Seš lhář a idiot."

"Jednou mi budeš děkovat."

"Ale rozhodně ne dneska."

Vždycky musím mít poslední slovo a po téhle větě jsem to típla. Jak ten mě vytočil...

Měla jsem lepší věci na práci, momentálně. Musela jsem dodělat absolventskou práci, sice byl březen, ale už i to bylo poměrně blízko ke konci semestru. Příští dva týdny mě navíc čeká praxe v místní školce. Budu se učit, jak být učitelka, není to super? Vlastně ani ne. K tomu všemu ještě byl čtvrtek a zítra po škole jsem měla v plánu jet se na víkend podívat domu. Za našima, za kámoškama z města a hlavně za Calumem.

Po zdlouhavé přípravě na zítřejší poslední den školy jsem se ještě tak nějak sbalila na zítřejší pravděpodobně hodně unavující cestu. Jak dlouho už jsem nebyla doma? Čtyři měsíce? Pět? Bude to dlouhá doba. Už se tam na ně všechny strašně těším. 

**

Rozloučila jsem se s holkama a napadlo mě, že bych mohla brnknout ještě Mikeymu, když je to teď zas mezi náma dobrý a hádám, že o víkendu by se po mně stejně sháněl. Scházela jsem schody dolu a v ruce nesla tašku snad s padesáti činkama, i přes to, že jsem si tam nedávala ani jednu, pokud vím. Vytáhla jsem z kapsy telefon a vytočila Cliffordovo číslo.