irTwin || a.i.

21.- Ash/Fletch?

"Vida, vida, vida..." otočil se kudrnáč směrem ke mně a tomu druhému kudrnáčovi, jehož levou ruku jsem zrovna svírala.

"Čekal bych cokoli, jen né to, že najdu sám sebe se Sem."

"Zdechni." přecedil Fletch zkrz zuby a táhl mě pryč z místa.

"Ahoj, Ashi!" zamával Fletcherovi Harry, chuděra, pořád si myslel, že on je jím a on je tím druhým (matoucí af)

"A-hoj." falešně se na něj starší bráška usmál a pomalu jsme mizeli těm dvou z dohledu.

Čekala jsem třeba, že Ash řekne Harrymu něco ve stylu, že si to plete, ale nějak na to nedošlo, dokud mi to všechno nedošlo (ach já slovíčkářský vtipálek)

"Počkat, Ashi,..." zavolal na Fletchera Ash. Nebo? Kdo je kdo? Já se v tom naprosto ztratila.

"Co?" ten, koho jsem doposud považovala za Fletchera se otočil a nevypadal zrovna dvakrát nadšeně.

"Neříkal jsi, že už ji nechceš ani vidět?" samolibě se usmál a v tu chvíli mi svitlo. Ten, s kým jsem dneska trávila odpoledne teda nakonec opravdu byl Ashton. Jak nechutné.

"Ani mi neříkej-" otočila jsem se na něj a cítila nehoráznou zlost.

"Sem, nenaštvi se, prosím." přerušil mě a chytil za ramena, což nebylo zrovna příjemné.

"Jak se podle tebe asi nemám naštvat?! Už tě nechci vidět! Ani jednoho z vás. Je vás, ksichtů, až přehnaně moc."

"Semi počkej." natáhl po mně ruku, jakmile jsem se otočila a chtěla odtamtud odejít.

"Vydávat se za tvýho lepšího bratra je ta největší ubohost, Irwine." jen jsem po něm prskla a pelášila domu.

Ani jsem nestihla rozpoznat ta slova, která po mně hulákal, potřebovala jsem psychickou podporu a tou mi právě mohl být jen jediný člověk.

"Co se děje?" ustaraně se zeptal lehce mongoloidní chlapec, jehož číslo jsem zrovna vytočila.

"Já nevim, jsem děsně zmatená a ponížená a sakra ti dva jsou úplně stejní a mně z toho za chvíli jebne!" seděla jsem na zástávce a čekala na autobus, při hovoru jsem máchala rukama jako zběsilá.

"Kdo je stejnej? Semi hlavně se uklidni."

"No Ash a Fletcher." mluvila jsem o nich, jakoby je naprosto se vším všudy znal i přes telefon přítommný Calum.

"Jo a moc v klidu se teď bejt nedá."

"No tak hlavně mi pověz, co konkrétního se stalo. Mluvíš o těch dvojčatech, že?"

"Ano. No, ten Ash, co mi kecal o Michaelovi, tak s ním jsem dneska byla venku."

"Proboha proč? myslel jsem, že ho nesnášíš."

"Taky, že ne, jenže se vydával za Fletchera a já to zjistila, až když se ti dva potkali."

tak proto dělal "Fletcher" takovej povyk...

"Aha. A jak se choval?"

"Úplně v pohodě, dokud nepotkal Fletchera."

"Třeba se to snaží vyžehlit."

"Snaží se vyžehlit lhaní lhaním. To je vážně geniální."

"Hele, Sem. Bež domu, dej si kakao a horkou sprchu, zajdi třeba za Michaelem nebo mi klidně ještě zavolej, nezaobírej se dnešním dnem a toho kreténa vypusť z hlavy. Nestojí ti za to, drásat si nervy."

"Děkuju, Cal-Pale."

"Není za co, Semíku." bylo slyšet, že se usmál a pak jsem hovor ukončila, neboť můj autobus zrovna přijel.

**

Následoval další pracovní den a v něm i další programy pro školku.V rámci tématu tohoto týdne jsme opět hráli různé hry na téma zdraví a dnes jsme děti učili recyklovat.

Harryho sociální stav zůstal neměnný. Opět prakticky celý den prokleslil, nikoho si nevšímal a stejně tak ani nikdo nevěnoval pozornost jemu. Nancy i nadále zůstávala palcem a chování dětí je prakticky jeden velký stereotyp.

Neměla jsem zdání, jestli pro Harryho přijde i v tenhle den někdo z bratrů, neměla jsem ani tu náladu na to, je vidět, ať už to byl kdokoli z nich, rozeznávat jejich odporné ksichty bylo těžší než puzzle s deseti tisíci kousky, nemluvě o tom, že Ash je hnusný lhář a Fletch zůstal pořád tak nějak neprobádán.

V duchu jsem si neskutečně moc přála, aby si pro ně přišla Lauren nebo někdo z rodičů, protože jsem prostě byla posledních pár týdnů ve strašném stresu, a to si ani nechci představovat, kolik stresu mě ještě čeká...

Alespoň jsem se teď odreagovala při odpovídání na všetečné otázky malých capartů a trochu víc osobní otázky mých kolegyň a až teď mi vlastně dochází, že kolegyně je děsné zvláštní slovo, už jen  proto, že se píše po g to divné tvrdé y.

Nemám ráda y. Občas, když mi někdo ve jméně napsal Semanyty, nebo mi v chatu psal zkráceně Semy, měla jsem chuť vraždit. Calum si z toho většinu času dělal prdel, avšak mně v těchto situacích ani zdaleka není do smíchu.

Konečně přišla ta slastná chvíle, kdy mi skončila další praxe a kdy jsem byla propuštěna z infantilního vězení. Omluvila jsem se holkám, že musím jít o něco dřív, protože jsem nemohla riskovat nějaké to setkání s jakýmkoli Irwinem. Jak rychle to jen šlo, tak moc rychle jsem upalovala zpátky do svého nevelkého bytu.

Po nějakém tom úlevném vydechnutí v křesle jsem se rozhodla stavit se za Michaelem, přeci jen, poslední dva dny jsem ho dost zanedbávala a tak nějak mi chyběla ta jeho roztomilá přítomnost. Napsala jsem mu a doufala, že mě ten můj méďa aspoň přivede na jiné myšlenky.

co takhle se zase sejít:--))

přijde na to... co chceš dělat?

dala bych si pivo

čekal jsem na moment, kdy tohle řekneš *-*

a teď je tady:-)

tak na co ještě čekáš? dveře jsou odemčený;-)

Zasmála jsem se a hodila na sebe něco slušnějšího, sešla schody a bez zaklepání nebo jakéhokoli jiného upozornění na mou maličkost jsem vešla dovnitř.

Možná bych ale radši rychle zacouvala zpátky, kdybych věděla, že uvidím to, co jsem pravděpodobně nikdy spatřit neměla.

______________________________

IM WAKING UP

FROM ASH AND DUST

JSTE RÁDI?

JSEM BACK

A DOUFÁM, ŽE BUDU VÍC AKTIVNÍ

TO JE PRO DNEŠEK VŠECHNO

DÍKY ZA 8K

DANKE, VAŠE ELÍÍ XX