Shhh

44. Co jsi mi to udělala?

Christi: Je pondělí ráno a to znamená,že musím do školy. Vůbec se mi tam nechce,nejraději bych se tam už nikdy nevrátila. Bojím se,že to bude horší než dřív,nevím...prostě mám takový pocit. Dala bych cokoliv za to,abych do školy dneska,nebo klidně celý týden nemusela...

Jinak už jsem oblečená,připravená do školy  a akorát sedím dole u stolu. Před chvilkou jsem si udělala snídani,ale z toho jak jsem nervózní jsem do sebe nedokázala nacpat ani sousto. Jen jsem si povzdychla a podívala se na hodiny. Super,už je čas jít do školy.

Otráveně jsem si stoupla a svojí snídani vyhodila do koše. Myslela jsem si,že máma už bude dávno vzhůru a bude tady semnou,ale od včera jsem ji neviděla,možná ani není doma... Mohla bych se jít za ní podívat,jestli náhodou nezaspala nebo tak něco. Proto jsem se vydala nahoru do mamky pokoje. Chvilku jsem přemýšlela,mám tam jít,nebo ne? Bude na mě tak jako dříve nadávat? Když pro mě mamka na letiště přijela tak byla v pohodě,proto jsem otevřela dveře a vešla dovnitř.

"Pane Bože" řekla jsem,když jsem uviděla mámu ležet na zemi se spousty flaškami od alkoholu. Hned jsem k ní přiběhla a snažila se ji vzbudit,bohužel marně. "Mami" řekla jsem a třásla s ní. To ne...snad se tím alkoholem neotravila. Když se máma pořád neprobírala tak jsem přeběhla do koupelny. Namočila jsem ručník a přiběhla k ní. Dala jsem jí ho na čelo a doufala,že to zabere. "Mami notak" řekla jsem a znova s ní zatřásla. "Mami" řekla jsem zoufale a když máma ze sebe vydala nějaký divný zvuk,tak jsem byla ráda,že žije a ví,že tu jsem.

"Jdu zavolat záchranku" řekla jsem a přiběhla do svého pokoje,vzala jsem si mobil a vytočila číslo na záchranku. "Dobrý den,přejete si?" uslyšela jsem hlas nějaké paní v telefon. "Prosím pomocte mi. Moje máma leží na zemi a nehýbe se,nevím co se jí stalo." řekla jsem a přeběhla zpátky za mámou do pokoje. "Kde bydlíte?" zeptala se mě hned. Já jsem ji nadiktovala adresu kde bydlim a poté tipla hovor.

"Co jsi to zase udělala?" zeptala jsem se a otírala ji čelo studeným ručníkem jak mi ta paní v telefonu řekla. Z oči mi stekaly slzy a já je nemohla zastavit. "Mami prosím" řekla jsem a znova s ní zatřásla,bohužel nijak nereagovala.

V tom jsem uslyšela zvonek a rychle jsem seběhla dolů,otevřela jsem dveře a dovnitř hned vešli záchranáři. Rychle jsem vyběhla nahoru a zavedla je do mami pokoje. Oni si hned k ní klekli a zkoumali co jí je. "Musí hned do nemocnice" řekl jeden a položili jí na nosítka. Dáli ji dýchací přístroje a potom skoro vyběhli i s ní z pokoje. "B-bude v pořádku?" zeptala jsem se jich a šla hned za nimi. "Těžko říct" řekl jeden a  vešli do záchranky,já samozřejmě hned s nimi. Sedla jsem si na  stoličku vedle mamky a dívala se na její nehybne tělo. Oni ji hned připojili na nějaké přístroje a já ji chytla za ruku. Slzy mi pořád vytekaly z oči a já je nemohla zastavit. "Proč si to udělala?" zeptala jsem se potichu a utřela si své tváře.

Po chvilce jsme přijeli před nemocnici a rychle s mojí mámou vešli dovnitř. Chtěla jsem jít za nimi,ale zdravotní sestra mě chytla za loket. "Tam nemůžete" řekla a já se pouze dívala jak mojí mámu vezou pryč. "Pojďte si sednout" řekla zdravotní sestra a sedla jsem si sní na nejbližší židle. "To byla tvoje máma?" zeptala se mě,já jsem jen matně přikyvla."Máš kontakt třeba na svého tátu? Abychom ho o tom informovali" řekla a já si povzdychla. "Mého tátu to nezajímá,rodiče jsou rozvedený" řekla jsem. "Tak aspoň aby pro tebe přijel,předpokladám,že nejsi ještě plnoletá" řekla a já se na ní vyděšeně podívala. S tátou nikam nepůjdu...

"Tak nadiktuješ mi jeho číslo?" zeptala se mě. Vážně mi asi nic jiného nezbývá. Proto jsem ji nuceně nadiktovala číslo svého táty. "Děkuju,půjdu mu zavolat a ty tady zatím počkej" řekla a já přikyvla.