Shhh

42. Zase sama

Christi: Konečně jsem zase zpátky doma. Teď momentálně čekám na mamku až mě vyzvedne. Volala jsem jí a ona souhlasila. Takže snad jí můžu věřit.  Hlavně už chci být doma. Chci si od všeho odpočinout a hlavně všechny ty zážitky vstřebat. 

V tom jsem uviděla v dálce přijíždět mamky auto. Ona pro mě vážně přijela...Zastavila těsně před de mnou a já přešla ke kufru. Otevřela jsem ho a dala do něj svoje zavazadla. Moje máma hned vystoupila z auta a s úsměvem ke mě přešla. "Ahoj zlatíčko" řekla  a hned mě vtáhla do svého objetí. "Ahoj" šeptla jsem,ale objetí jí neopětovala. Po chvilce se od de mě odtáhla a prohlídla si mě. "Vypadáš nádherně" řekla a usmála se. "Nepřeháněj" řekla jsem a sedla si do auta,máma udělala to samé.

"Tak povídej,jak si se tam měla?" zeptala se mě a vyjeli jsme domů. "Dobrý" zalhala jsem a opřela si hlavu o okénko. "Sledovala jsem tu soutěž v televizi a byla jsi překrásná "  řekla a já si povzdychla. "Třetí místo je úspěch" dodala a já raději nic neříkala. V den soutěži se Justin vyspal s Beccou. Bože,proč mám zase plnou hlavu Justina?!

"Nechci tě nějak vyslíchat,ale kdy jsi mi hodlala říct,že chodíš s Justinem Bieberem?" zeptala se mě máma a věnovala se svému řízení. "Nechodíme spolu" špitla jsem. "Vždyť je to ve všech novinách, všude se o Vás mluví a každý chce znát tvůj věk" řekla a já si povzdychla. "Mami prosím, přestaň. Není to tak jak si myslíš" řekla jsem a snažila se zadržet slzy. Je to tady zase,Justin mi znova ublížil a já se cítim zase tak slabá.

"A jak to teda je? Jsem tvoje máma měla bych to vědět" řekla podrážděně. "Mami přestaň" odsekla jsem a raději  pustila rádio. Máma už nic neříkala a za to jsem byla ráda. Najednou jí to zajíma? Pokud si to dobře pamatuju tak na mě byla celkem dost hnusná a vůbec se o mě nestarala tak proč bych jí to měla říkat teď?

Dorazili jsme konečně před náš dům a já vystoupila z auta. S mámou jsme vešli dovnitř a já ihned šla nahoru do svého pokoje. "Jsi v pohodě?"  zavolala na mě máma když jsem byla už na schodech. "Jasně" řekla jsem jak nejpřesvědčivěji to šlo.

Vešla jsem do svého pokoje a zamkla dveře. Kufr jsem položila na zem a pomalu přešla k posteli. Posadila jsem se na ní a prohrábla si své vlasy. Co teď budu dělat? To co Justin udělal mě ranilo víc než si asi dokáže představit. Proč já blbka jsem se do něj zamilovala? Kdybych ho nemilovala bylo by všechno o mnohem lehčí. Bože jak já nesnáším svůj život. Ublížila jsem Chazovi,který mě miloval a ted Justin ublížil mě. Tohle je asi nějaký koloběh ne? Vždycky ti kteří jsou do někoho nesprávného zamilování tak jim ten dotyčný ublíží.

Jen jsem si povzdychla a jedna neposlušná slza mi stekla z oka. Vyndala jsem si z kapsy mobil a zapla  ho. Ihned jsem uviděla 12 zmeškaných hovorů od Justina a dvě zprávy předpokládám taky od Justina. Ihned jsem všechno vymazala a mobil nechala spadnout na zem. 

Do dlaní jsem zabořila svojí hlavu a snažila se to rozdýchat. "Bude to dobré Christi,vše bude v pohodě."  opakovala jsem si pořád sama pro sebe. Musím se uklidnit, vždyť Justin je jen debilní kluk.... Ano je to jen kluk do kterýho jsem zamilovaná a nejde se odmilovat. Sakra....mě z toho vážně hrábne. Proč on mi vždy když začínám být šťastná ublíží?

Nemůžu být tady v pokoji sama, to je to nejhorší co se může stát. Pokud jsem sama tak si vždy chci ublížit,ale já si neublížím. Zůstanu silná zvládnu to. Zhluboka jsem dýchala a snažila jsem se být v klidu,bohužel všechny myšlenky směrovali k Justinovi. "Sakra" zaklela jsem a z oka mi vytekla další slza. Hlavou se mi honilo spoustu vzpomínek na Justina a na mě. Snažila jsem se ty vzpomínky blokovat,ale  nepodařilo se to. Z očí mi začali pomalu vytékat slzy a já věděla,že zase jsem tam kde jsem byla před týdnem. Zase se cítím na dně a sama.

Jak jsem to mohla Chazovi udělat? Už vím jak se cítil,když mu Justin řekl,že se sním rozcházím. Bože jsem vážně mrcha. Znova jsem se dívala na svoje zjizvené ruce a chtěla jsem to znova udělat. Chtěla jsem být zase nachvilku volná a zbavit se všech problémů. Proto jsem se zvedla a se slzami v očích přešla do koupelny.

Chytla jsem se za umyvadlo a snažila se to rozdychat. Nemůžu to udělat,vždyť jsem vydržela tak dlouho.... Sakra ale já to  nevydržím. Potřebuju dostat tu vnitřní bolest ze sebe pryč a v tom mi pomůže jen jediná věc.

Vytáhla jsem ze šuplíku žiletku a opřela se o zeď. Hned jsem si jí přiložila k zápěstí,ale nepopotahla jsem. "Jsi mrcha udělej to" "Zasloužíš si trpět za to co jsi udělala" "No tak dělej,udělej to." "Uleví se ti" slyšela jsem hlasy ve své hlavě. "Dělej, ty to přeci chceš udělat" znova jsem uslyšela ten hlas a proto jsem žiletku odhodila daleko od sebe. Začala jsem neuvěřitelně brečet a sesunula jsem se na zem. Neudělám to,už se nebudu ničit.