Shhh

25. (Ne)příjemný let

Christi: "Co jsi to zase udělala?" zeptal se mě Justin a hned ke mě přešel. Sundal si své triko a chytl mě za ruku. Obvazal mi ruku a moje klíče odhodil neznámo kam. "Ty ses vážně zbláznila,já myslel že už jsi v pohodě" řekl podrážděně a já cítila jak mi v očích začínají štipat slzy.

"Co tu děláš? Tohle má být soukromé letadlo" řekla jsem po chvilce ticha."Tohle letadlo je soukromé pro nás dva. Zařídila to Tyra,jestli si ji pamatuješ.." řekl a já přikývla,jasně že si jí pamatuju. Ještě s Adrianou mě odvezli domů když na mě máma zapomněla.

"Stejně nechápu proč letíš do Paříže" zachraptěla jsem a pohodlněji se posadila. "Mám na té soutěži taky tak drobet práci,když vy se budete převlékat a bůh ví co ještě tak já budu zpívat" řekl a prohrabl si své vlasy. Malém jsem zapomněla na to jak moc dokonalej je.

"Proč to děláš?" zeptal se mě a chytl mě za ruku. Jen jsem kývla hlavou do stran na náznak že mu to neřeknu. "Christi já ti nemohu pomoct když nevím co tě trápí" řekl a já cítila ten známý pocit  bolesti. Nemohu mu to říct,prostě nemohu. Nemůžu nic.

"Tohle je už vážně moc,já jsem si myslel,že už jsi v pohodě. Po dobu co jsem s tebou byl tak sis neublížila." šept a já cítila jak mi slza stekla po tváří. Na nic jsem nečekala a objala jsem Justina kolem krku. Justin obmotal ruce kolem mě a tiskl mě k sobě. "Shhh,to bude dobré" řekl  a zvedl mě ze sedadla.

Já jsem neodpovídala jen jsem se potřebovala vybrečet a bylo mi jedno,že Justin nemá triko. "Já už nechci žít" šeptla jsem a Justin se od de mě odtahl,ale pořád mě držel kolem pasu. "To neříkej" řekl a já zabořila do jeho nahé hrudě hlavu. "Jsem celá zkažena" zamumlala jsem.

"Ne,jsi mladá,dokonalá a milující osoba" řekl a já se cítila o drobet lépe. Pak v tom jsem uslyšela něčí hlas. "Mluví k vám kapitán,připoutejte se,za minutu vzletneme" s Justinem jsme se od sebe odtáhli a posadili se na sedadla. Připoutali jsme se a letadlo se rozjelo. Justin mě chytl za ruku a letadlo pomalu vzlétalo,raději jsem zavřela oči,protože létání nemám moc ráda. Bojím se vyšek.

"Můžete si odepnout pásy" uslyšela jsem zase nejspíše kapitanův hlas a otevřela jsem oči. Odepla jsem si pás a hned jsem šla najít záchod. Musím všechno rozdychat.

"Kam jdeš?" zeptal se mě Justin a já neodpovídala. Vešla jsem do kabinky kde byl záchod a zamkla se. Opřela jsem se o umyvadlo a dívala se do malého zrcadla. Neměl by tu Justin být. Teď bude všechno mnohem horší a složitější.

"Co tam děláš?" uslyšela jsem Justinovo hlas. Justin se snažil otevřít dveře,ale nejspíše si všiml že jsou zamknuté tak toho nechal. "Otevři doprdele ty dveře" zakřičel a bouhal do dveří. "Nech mě být" řekla jsem a opřela se o dveře. "Christi neudělej žádnou hloupost" řekl už klidněji. "Já nedělám nic,jen chci být sama. Tak prosím" zavzlykala jsem a protřela si svoje oči. "Pět minut" řekl Justin a pak byl už klid.

Z očí mi tekli proudy slz a já je nemohla zastavit. Proč je můj život tak moc složitý? Kéž bych se nikdy nenarodila. Nemůžu být nablízku Justinovi,pak si hned totiž vzpomenu na to že ho nikdy mít nebudu. Jsem nicka,nikdy bych s Justinem ani chodit nemohla. Jsem pod zákonem,jemu je dvacet a mě patnáct. Tohle by nešlo,lidé by ho zažalovali za to že by chodil s holkou o pět let mladší než je on. Pak by musel k soudu a při nejhorším by ho mohli i dát do vězení! Ale vlastně co to melu? Vždyť Justin by semnou nikdy nechodil,nejsem pro něj nic víc než kamarádka,nebo ani to už ne?

Jsem vážně strašná,přemýšlím o tom co by se stalo kdybych chodila s Justinem,ale já chodím s Chazem! Měla bych přemýšlet o mé budoucnosti s Chazem a né přemýšlet o Justinovi!

Přešla jsem k umyvadlu a sundala si Justinovo triko,které jsem měla obvazané kolem své řezné rány. Umyla jsem si ji a zamračila se. Zase skoro žádnou bolest necítím,asi jsem si na tu bolest zvykla a nebolí mě to tolik.

"Pojď už ven,prosím" uslyšela jsem Justinovo hlas a upravila se. Utřela jsem si zbylé slzy a zhluboka se nadechla. Odemkla jsem dveře a poté otevřela. Předemnou stál Justin a měl už na sobě černé tílko. "Jsi v pohodě?" zeptal se mě. Jen jsem se falešné usmála a přikývla. "Jasně,vše už je v pohodě" dodala jsem. "Pořád ti nejde lhát" řekl Justin a objal mě. Popravdě jsem to nečekala,ale objetí jsem mu opětovala. Po chvilce jsem se od Justina odtáhla a upřímně se usmála.

"Tady máš to triko,je drobet od krve..." řekla jsem a Justin vzal to triko a hodil ho na zem. "To že mám špinavé triko je to nejmenší co mě zajímá" řekl a přitáhl si mě k sobě za pas. "Justine..." šeptla jsem a snažila jsem se mu nedívat do očí. "Když mi nechceš říct proč to děláš,tak mi aspoň slib,že si ublížovat už nebudeš." řekl a já si povzdychla. "Nemůžu ti to slíbit" řekla jsem sklesle.

"Fajn,tak si tě zase budu hlídat" řekl a nevině pokrčil rameny. "Ne to nemusíš" řekla jsem hned. "Vsadím se,že Chaz neví o tom,že si ublížuješ." řekl Justin pohrdavě. "Neví a ani se to nedozví" řekla jsem rozhodně. "Je blbej" řekl a zasmál se.

"Přestaň" řekla jsem varovně. "Pokud si tohodle nevšiml tak je vážně blbej. Nechápu proč sním chodiš" řekl Justin a já se od něj odtáhla. "Protože mě miluje" řekla jsem v klidu ikdyž jsem uvnitř v klidu moc nebyla. "A ty ho miluješ také?" zeptal se mě a nadzvedl obočí. "Na to se mě neptej" řekla jsem naštvaně a sedla si na své sedadlo. "Neodpověděla jsi mi na otázku" řekl a také si sedl vedle mě. "Na takovou debilní otázku ti nebudu odpovídat" řekla jsem s menší námahou. Tohle je mučení.

"Fajn" řekl Justin a než jsem stačila něco říct tak přitiskl rty k těm mým. Začal snimi pohybovat a já ve zmatku sním spolupracovala. Byla jsem zmatená,ale jediné co jsem chtěla bylo pokračovat. Cítit Justinovo rty na těch mojich byl úžasný pocit. Nachvilku jsem zapomněla na všechno špatné a na všechny problémy.

Po chvilce se Justin od de mě odtáhl a opřel se o opěradlo. "Tady vidíš svojí odpověď" řekl a prohrabl si svoje vlasy. Panebože co jsem to udělala?