Shhh

21. Tati?

Další den ráno..

Christi: Divím se tomu,že jsem dokázala usnout. Sice jsem usnula až někdy kolem páté hodiny ráno,ale usnula jsem.

Ted se momentálně připravuju do školy. Vypadam sice jako zombie,ale to přeci nevadí. Stejně mě tam všichni nenavidí. Máma od včera nepřišla domů,popravdě jsem si myslela že se změnila,ale všechno je pořád stejné. Hlavní pro mámu je že si užíva. Když s náma byl táta tak bylo všechno fajn.. No ale to je ted fuk,ted to řešit nehodlám.

Když jsem se upravila tak jsem seběhla po schodech dolů až na chodbu. Obula jsem si boty a vyrazila jsem do školy. Vůbec se mi tam nechce,ale musím. Už mám zameškáno sakra dost.

Přišla jsem před školů a všimla jsem si,že tam byli zase paparazi. Co ty tady zase dělají? Chtějí nějakej novej drb? Bože paparazi jsou tak ubohý.

"Tady je!" zavolal někdo a všichni paparazi se kolem mě seběhli. Začali mě fotit a ptali se mě na různé otázky. Byli to vážně divné otázky. "Puste mě" řekla jsem a snažila jsem se mezi nima procpat,bohužel marně. Bylo jich hodně.

"Pokud mě ted hned nepustíte,tak zavolám policii. Jděte si otravovat někoho jiného" řekla jsem naštvaně. Takhle mě budou otravovat  do konce života? Do píči vždy s Bieberem ani nechodím."Co říkáte na to,že včera se Justin Bieber rozešel s Carou?" zeptala se mě nějaká paní.

"Je mi to upřímně jedno skym Justin chodí. Já bych jen ted ráda šla do školy" řekla jsem a pár lidí mi ustoupilo. Nějací ale blbci stáli jen tak na místě. "Puste nás" řekl nějaký mužský hlas a vedl mě do školy. Hned jak jsem vešla do školy a zavřeli se dveře tak jsem se podívala kdo to je.

Hned když jsem toho dotyčného viděla tak jsem zůstala v šoku.: "Tati?" zeptala jsem se. "Ahoj zlatíčko" řekl táta a objal mě. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho zmateně. "Přijel jsem se na tebe podívat" řekl táta a nepřestávala se usmívat. "Jen tak najednou? Volala jsem si snad milionkrát" řekla jsem celkem naštvaně. "Promin,měl jsem spoustu práce" odpověděl mi táta a usmíval se. "Práce ti je přednější než tvoje dcera?" zeptala jsem se ho.

"Ne,ale co jsem měl dělat? Oni by mě jinak vyhodili" řekl táta a já se zamračila. "Odešel si od nás" řekla jsem a sklopila pohled dolů. Táta ale mlčel. "Vykašlal si se na nás a když jsem tě potřebovala tak jsi tu nebyl" řekla jsem více nahlas. "A najednou když je můj ksich ve všech časopisech tak se tu objevíš?!" tentokrát jsem na něj zakřičela. "Christi" šeptl táta a já od něj o krok ustoupila. "Víš co? Neměl jsi jezdit. Stejně tu jsi jenom  kvůli mé...." zasekla jsem se. Nevěděla jsem co mu mám říct. "Slávě?!" řekla jsem ironicky.

"Je sice pravda,že jsem sem přijel kvůli tomu že jsem tě viděl na strankách časopisů...." řekl táta a odkašlal si. "Ale taky jsem tě chtěl vidět." řekl tata a usmál se. Mě teda do usměvu moc nebylo. "Takže kdyby jsi mě neviděl v debilních časopisech tak bys nepřijel" řekla jsem si pro sebe.

"Víš co tati? Odejdi a už se nikdy nevracej, bez tebe nám tady bude líp. Nechci mít tátu který mě bude mít rád jen kvůli tomu že jsem v časopisech" řekla jsem a slzy se mi nahrnuli do očí. Táta jen mlčel,jasně jako vždy. "Sbohem" řekla jsem a vyběhla ze školy. Vím že jsem říkala že dneska pujdu do školy,že mám zameškano dost....ale po tomhle se mi už do třídy mezi ty všechny debili nechce.

Před školou bylo ještě pár fotografů,ale myslím si že si mě ani nevšimli. Rozběhla jsem se daleko,hodně daleko pryč od všeho. Nechci už nikdy nikoho vidět. Všichni jsou stejný. Máma mi ublížila, Justin taky, všichni ze školy mě šikanují a ted ke všemu přijde můj táta z ničeho nic. Nenavidím je. Nenavidím sebe. Všechny nenávidím.  

Když už jsem byla udýchaná tak jsem se opřela o strom. Doběhla jsem na nějakou louku,popravdě ani nevím kde přesně jsem. Ale je mi to momentálně jedno,nikoho už nechci vidět.  Potřebuju se uklidnit a na všechno aspon nachvilku zapomenout.

Sedla jsem si na zem a dívala se na tu přírodu  která kolem mě byla. Silnice byla celkem daleko,takže tu byl klid.Kdybych mohla tak bych utekla někam hodně daleko. Klidně na druhou stranu polokoule. Jen bych chtěla zapomenout a začít znova. Bohužel v tomto městě se zapomenout nedá. 

Ukázalo se že můj táta je pěknej hajzl. Když jsem ho potřebovala a volala jsem mu tak nepřijel. Ale když vidí můj ubličej v časopisech tak přijede. Proč? Proč jsou všichni tak sobecký? Nevím proč,ale všechny moje myšlenky se obracejí zase zpátky na Justina. On byl jediný,který se semnou bavil. On jediný mi pomohl a ublížil zároven. Už od začátku když jsem ho potkala jsem ho měla ignorovat,neměla jsem s ním trávit čas. Zamilovala jsem se do něj a to byla moje největší chyba. Vím že s Justinem nikdy nebudu,že tohle je jenom úlet. Ale stejně mám potřebu být sním a dotýkat se ho. Je mi jasné že by jsme spolu nebyli navždy. Vlastně nechci raději s nikým mít vztah protože vždy to musí skončit...

Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonící telefon. Pokroutila jsem hlavou a vzala si telefon do rukou. Volal mi Justin? Justin?! Proč ten mi volá? Co chce? Vždyt jsem mu jasně řekla at na mě zapomene. Proto jsem mobil zandala zpátky do kapsy a ignorovala ho. Mobil utichl a pak začal znova zvonit. Co sakra chce? To je to tak důležité?

Vyndala jsem si tedy telefon a přiložila si ho k uchu. "Co chceš?" zeptala jsem se narovinu. "Christi  žiješ?" řekl Justin zadýchaně. "Neměla bych?" zeptala jsem se ho. "Před chvílí byl zamnou tvůj otec, prý si utekla někam neznámo kam" řekl Justin rychle a já si povzdychla. Mlčela jsem,nevěděla jsem co mu mám říct. "Christi jsi tam?" řekl Justin a já cítila jak mi v očích začínají štípat slzy. Sakra proč vždycky když slyším jeho hlas tak chci brečet?!

"Christi" řekl znova a já vydala tichý vzlyk. "Jsem v pohodě" řekla jsem rychle. "Ty brečíš?" zeptal se mě. "Ne" řekla jsem a hlas se mi zlomil. "Mám za tebou přijít?" zeptal se mě. "Ne jen to ne." řekla jsem. "Stalo se snad něco?" zeptal se mě Justin svým naléhavým hlasem. "Stává se toho poslední dobou hodně" řekla jsem.  Sakra proč se sním bavím? Vždyt jsem řekla že je konec. Tak proč to nepoložím? Proč?! Nemůžu,prostě to nejde. 

"Já vím že jsi mi řekla at na tebe zapomenu, jen jsem ti zavolala abych sebe i tvého tátu ujistil že jsi v pohodě"  řekl Justin a já zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Já už jsem na tebe skoro zapomněla a to je to jenom jeden den" zalhala jsem. "Dobře, u mě je akorát problém v tom že tě mám rád a bojím se o tebe. Bojím se že si ublížiš,kvůli všemu a také kvůli mě"  šeptl Justin do telefonu. "Sbohem Justine" řekla jsem a típla hovor. Oddychla jsem si a mobil jsem hodila vedle sebe do trávy. Jak vidím tak zapomenout na Justina bude mnohem těžší než jsem si myslela,možná vím jak zapomenout,ale do ted jsem se tomu snažila vyhnout. Ale ted už mě  nic nezastaví v tom abych to udělala....

 Ajajaj zabíte mě někdo za takovou hroznou část -_-