Shhh

56. Výpadek

Po necelé hodině jsem konečně přišla zničená domů a hned jsem se vydala nahoru do svého pokoje. Odložila jsem si svou tašku, chvilku jsem se dívala před sebe a snažila se z toho všeho nezhroutit.  Stačila jedna nehezká vzpomínka a už se na ní nabalovaly další. Před očima se mi mlžilo a plíce se mi začali stahovat. Opřela jsem se o zeď,protože se mi udělalo špatně a myslela jsem, že to semnou sekne. Pomalu jsem se sesunula na zem a z mých očí začaly vytékat slzy,které nešly nijak zastavit. "Znova už ne" zavzlykala jsem a přitáhla si nohy ke svému tělu. Nechci,aby se to všechno zase vrátilo, nechci do toho znova spadnout.  Dívala jsem se před sebe do zdi a začala se kolíbat ze strany na stranu. Cítila jsem zase ten nepříjemný tlak na hrudi-úzkost a smutek.

Bylo pozdě, nemohla jsem se uklidnit a ta psychická bolest byla nesnesitelná. Pořád se mi vybavovalo to z dneška a to jak semnou život vyjebává. Nešlo to zastavit i když jsem se snažila. Nenávidím se, všechny nenávidím. Možná že si tohle všechno vážně zasloužím. Možná mají pravdu, jsem děvka. Chodila jsem s Chazem,ale po chvilce jsem ho vyměnila za Justina. Ještě předtím než jsme se dali dohromady jsem věděla,že Justin chodil s Carou,ale stejně jsem ho donutila Caru podvést. Mají pravdu, jsem jen děvka a tohle všechno si zasloužím.

Ne, nebudu nad tím přemýšlet, nebudu se ničit. Nebudu! Proto jsem se postavila a jednou rukou se opřela o zeď. Bylo mi špatně, byla jsem slabá a cítila jsem se jako bych byla tělo bez duše. Začala jsem ještě silněji brečet a chytla se za své vlasy. Všechno si zasloužím. Jsem děvka, mrcha, blbá, blázen,tlustá, hnusná,netalentovaná. Jsem nic.

Sakra to už stačí, nechci to v té hlavě, ať to jde pryč. Pořád jsem brečela a nemohla  přestat. Zhroutila jsem se na zem a cítila jsem se čím dál tim víc mizerně.

Nenávidím se, jsem ta nejhorší lidská bytost na světě. Všichni mě nenávidí. Nikdo mě tady nechce. Jsem děvka, jsem blázen. Všichni chtějí abych odešla, nikomu bych tady nechyběla. Všichni by pak měli klid a nemuseli se semnou zabývat. Jsem pro všechny jen zátěž.

Nahlas jsem zavzlykala a rukou se bouchla do hlavy, protože jsem chtěla,aby tohle všechno přestalo. Schoulila jsem se do klubíčka a začala bez přestání vzlykat.

Jsem k ničemu. Jediné co umím je ubližovat. Ublížila jsem Chazovi,mámě,tátovi. Jsem nic. Pro všechny jsem neviditelná a pro Justina jen zátěž. Nikdy mě nemiloval ani milovat nebude. Pro něj nikdy nebudu nic znamenat. Jsme spolu jen kvůli médiím, normálně by semnou nebyl. Chodí semnou s donucení, nemiluje mě, jsem pro něj jen zátěž.

Nepříjemně jsem se zatahala za vlasy a posadila se. Tohle musí přestat. Musím se nějak uklidnit. Neublížím si,znova už ne. Musím si dát sprchu,abych se uklidnila. Proto jsem přešla do koupelny jako tělo bez duše a podívala se na sprchovej kout a ke šuplíku,kde jsem měla žiletky.

Zasloužím si to, všichni by byli raději kdybych tu nebyla. Všem se uleví,když budu pryč. Já jsem ten problém a vždycky jsem byla. Proto se rodiče rozešli, já jsem ten problém.

Sakra, to už stačí! Už ne, prosím. Přešla jsem k šuplíku a vyndala z něho všechny žiletky a ostré věci, přešla jsem ke dveřím a všechny ty věci jsem naštvaně hodila do pokoje. Neublížím si, nemůžu.Zavřela jsem dveře a s třesoucíma rukama se vyslíkla. Musím si dát sprchu.

Vlezla jsem do sprchového koutu a pustila vodu. Horké kapky vody dopadaly na mou pokožku,ale moc mě to neuklidnilo. Pořád jsem nemohla popadnout dech a slzy mi vytékaly bez přestání z očí.

Umřít by bylo nejlepší. Nikdo by mě tady nepostrádal,všichni by byli šťastní kdybych byla pryč. Nechci tady být, už ne. Nenávidím to tady, nenávidím sebe, všechny nenávidím.

Začala jsem si škrabat své jizvy na rukou a dívala se před sebe, byla jsem mimo. Pořád jsem jen pro všechny problém a to se nikdy nezmění. Přestala jsem se škrabat a po studených dlaždičkách sjela na zem sprchového koutu. Hlavu jsem si dala do dlaní a snažila se uklidnit. Nemysli na to. Nemysli na nic!

Po chvilce jsem se konečně začala uklidňovat, přestala jsem brečet a dech se mi dával do normálu. Horké kapky vody mi stékaly po zádech a to mě celkem uklidňovalo.

Nevím,jak dlouho jsem tam jen tak seděla,ale asi to bylo dlouho. Když jsem se umyla,tak jsem přešla do svého pokoje, kde jsem si oblékla kalhotky a svůj dlouhý svetr. Celá jsem se třásla a proto jsem zalezla do postele. Přikryla jsem se až ke krku, zavřela oči a po chvilce jsem vyčerpáním usnula.

*******

Probudila jsem se na nepříjemnou bolest hlavy, pomalu jsem se posadila a všimla si, že už jsem v pokoji měla skoro tmu. Podívala jsem se na hodiny a bylo třičtvrtě na sedm,takže jsem prospala celý den. Cítila jsem se slabá a otupělá. Nic jsem necítila, jen jsem se dívala před sebe a na nic jsem nemyslela.

V tom jsem uslyšela něčí hlas. Byl to mého táty,takže už je doma. Proto jsem se zvedla z postele a rozhodla se dojít si dolů pro pití a taky,aby táta věděl,že žiju. Raději jsem se nepodívala ani do zrcadla a pomalu šla po schodech dolů.

Slyšela jsem hlasy a šlo to z kuchyně, proto jsem tam přešla. Uviděla jsem tam tátu a Justina. Co ten tu dělá? Ne, že on neodjel od rodiny jen kvůli mě? Je to pravda, já jsem ten problém, všechno kazím.

"Christi" řekl Justin když mě uviděl a hned na to přešel ke mě, vtáhl mě do objetí,ale já mu objetí neopětovala, byla jsem mimo. "Chtěl jsem si s Justinem ještě promluvit,ale jak vidím,tak to necháme na někdy jindy." řekl táta a Justin se ode mě odtáhl. "Nechám vás" dodal a poté odešel z kuchyně.

"Neměl jsi jezdit." šeptla jsem a podívala se do jeho očí. "Musel jsem." řekl rozhodně a celou si mě zkoumavě prohlédl. "Ale tvoje rodina..." nedořekla jsem to a Justin mi skočil do řeči. "Chápou to." řekl a já si jen povzdychla. Už jsem nic neříkala a přitiskla se k němu.

"Bolí mě tě takhle vidět." šeptl mi do ucha a dal mi pusu na čelo. "Už nikdy tě nenechám samotnou takhle dlouho." zašeptal a já se od něj trošku odtáhla.

"Nenávidím se Justine." špitla jsem a znova se k němu přitiskla. "To neříkej." šeptl a upevnil své objetí. "Už nikdy." dodal a já se od něj odtáhla úplně.

Neodpovídala jsem, jen jsem ho chytla za ruku a společně jsme mlčky došli až do mého pokoje. Zavřela jsem za námi dveře, zamkla je a přešla k posteli na kterou jsem si sedla. "Co to má být?" zeptal se mě, když začal ze země sbírat žiletky a ostré věci. "Měla jsem výpadek" řekla jsem a Justin nadzvedl obočí, věci položil na stůl a přešel ke mě. "Že sis nic neudělala?" zeptal se mě tak trochu nejistě, jako by se bál co odpovím.

"Jen jsem všechno musela vyházet z koupelny." odůvodnila jsem a Justin si mě přitáhl k sobě na hruď. "Měla by sis odpočinout, zítra to vyřešíme" řekl a já jen přikývla. Zalezla jsem si znova pod peřinu,ale Justin pořád seděl na okraji postele. "Justine..." špitla jsem a on se na mě s bolestí v očích podíval. To jenom kvůli mě? Ubližuju mu tím, že jsem zničená. Už zase...

Neodpověděl, jen si vyslíkl triko, kalhoty a jen v trenkách si lehl ke mě pod peřinu. "Nebyl jsem tu" šeptl "Nepomohl jsem ti." dodal a já nepříjemně zavrtěla hlavou. "Přestaň." řekla jsem vážně. "Je to pravda Chris, kdyby jsem tu byl,tak nebudeš takhle zničená." šeptl a namotával si můj pramen vlasů na svůj prst. "Ale teď tu jsi." špitla jsem a pokusila se usmát.

"Dej mi pusu." šeptla jsem po chvilce. Justin se bez přemýšlení ke  mě sklonil a přiložil rty k těm mým. Já jsem mu polibek opětovala a pak jsme se od sebe odtáhli. Justin se otočil, zhasl světlo a já s lehla mezitím na záda. "Vážně tě miluju Chris." šeptl a já se na něj podívala. "Ja tebe taky." špitla jsem, věnovala jsem mu jeden dlouhý polibek a pak si znova lehla. Chytla jsem Justinovo ruku a pomalu jsem se otočila na bok k němu zády. Justin se přitulil ke mě, políbil mě na záda a svou ruku položil na mé břicho. Nohy si propletl mezi mé a více se ke mě přitulil. "Dobrou" vydechla jsem spokojeně. "Dobrou zlato." šeptl. Konečně jsem se po dvouch náročných dnech cítila zase v bezpečí.

________