Shhh

45. Cesta růží a vzpomínky

*Další den ráno*

Christi: Probudila jsem se na otravné zvonění budíku. Co to? Otevřela jsem oči a vypla budík. By mě zajímalo jakej idiot nařídil budíka. Asi toho Biebera vážně zabiju.

Protáhla jsem se a porozhlédla se unaveně po pokoji. Kolem bylo pár růží a na nočním stolku byl nějaký papír i s růží. Na nic jsem nečekala a vzala si ten papír do ruky a podívala se,co je tam napsáno. "Zašli jsme příliš daleko,aby jsme se vzdali toho čím jsme, tak pojď následuj cestičku růží -Justin"

Co má zase tohle znamenat? Zbláznil se? Proto jsem se zvedla z postele a na zemi byla nějaká krabice s růži. Vzala jsem si krabici do rukou a hned jí otevřela, byl tam papírek na kterém bylo napsáno "Obleč si mě". Papírek jsem položila i s krabicí na postel a vytáhla z ní tmavě modré šaty. Byli nádherné.

On to asi myslí vážně... Proto jsem si oblékla šaty a následně se vydala do koupelny,chtěla jsem se trochu upravit.

Na zrcadle byl,ale přilepený papírek s růží. Strhla jsem papírek ze zrcadla a četla. "Buď taková jaká jsi,už bylo dost přetvářek." moment jak to myslel? Jak jako bylo dost přetvářek? Vždyť jsem se před ním nepřetvařovala. Nebo si lžu snad sama sobě? Jo asi to tak bude. Hned ze začátku jsem si hrála na nedostupnou,poté jsem byla taková jako vždy, pokud jsem zrovna neměla předstírat radost když mi bylo smutno nebo když jsem se snažila všechny pocity před Justinem uschovat a předstírat že je všechno v pohodě. Je to tak, lhala jsem sama sobě, už jsem ani nevěděla jaké to je být sama sebou.

Chvilku jsem se na sebe dívala do zrcadla a všechno mi začalo docházet, od doby co táta odešel pořád něco předstírám a hraji si na něco co nejsem,ale s tím je teď konec. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a odešla zpátky do pokoje až ke dveřím. Otevřela jsem je a po schodech vedla cestička z růží.

Následovala jsem tedy cestičku z růží,která mě dovedla ven před dům Porozhlédla jsem se a všimla si,že u limuzíny stál nějaký chlap v obleku v kterém mimochodem měl ještě zastrčenou růži.

Hned když mě viděl tak se na mě usmál a otevřel mi dveře od limuzíny. Poděkovala jsem a sedla si dovnitř, to jsem ale raději dělat neměla. Hned když jsem uviděla spoustu růží,které byli v limuzíně tak jsem zůstala v šoku. Nepřehání to snad Justin s těmi růžemi? Bylo jich tam vážně spoustu, minimálně padesát.

Připoutala jsem se a limuzína vyrazila neznámo kam. Opřela jsem si hlavu a povzdychla si. V tom jsem, ale na stropě limuzíny uviděla nalepený papírek s růží. To jako vážně? Strhla jsem papírek a vzala si ho do rukou.

"To už tě to tolik unavilo? Tohle je teprve začátek, Charlie tě odveze na místo, kde jsi nejraději trávila čas, když jsi byla malá?" zase jsem zůstala stát v úžasu. Jak může vědět kde jsem nejraději trávila čas když jsem byla malá? Vždyť jsem si s ním o tom nepovídala,teda myslím. Vážně nevím mám úplný výpadek paměti.

Po pár minutách,nebo snad hodinách se limuzína zastavila. Zadek už mě brněl,to znamenalo,že jsme jeli déle než půl hodiny. Dveře od limuzíny mi otevřel Charlie a podal mi ruku,abych se jí chytla. Vystoupila jsem tedy z limuzíny a když jsem viděla před sebou jen les s pár růžemi na zemi,tak jsem zůstala stát nehybně na místě. Les? Vážně? Začínám si myslet,že mě bude chtít Justin znásilnit,pobodat,zabít a hluboko někam pod zem zakopat, aby se mě zbavil. Charlie mi podal přehnutý papír a poté nasedl do limuzíny a odjel neznámo kam. Super,takže jsem tu zůstala sama.