Shhh

20. Nikdy. Okay.

Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ...

Christi: Mlčky jsme seděli s Justine v autě, nevím kam má namířeno,ale popravdě mi je to fuk. Nechtěla jsem se sním bavit, nechci snim mít už raději nic společného.

Po pár minutách jsme zastavili na známem místě. Justin zastavil přesně tam kde jsme byli na tom pikniku a kde mi dal Magan. "Řekni mi prosím, co jsem udělal špatně" řekl Justin a já se na něj podívala. "Ty vážně nevíš?" zeptala jsem se ho bolestně. "Vážně nevím" šeptl Justin a vytáhl klíč ze zapalování.

"Byl jsi na mě milej,hodnej a spoustu dalších věcí. Ale pořád jsem nechápala proč se mě tak nežně dotýkáš, no a pak jsi mě políbil ....." zasekla jsem se a Justin se mi díval do očí. "Byla to všechno jen hra,chtěl jsi si jenom dokázat,že máš na každou holku" řekla jsem a odvrátila od něj zrak.

Chvilku bylo ticho,ale pak Justin promluvil. "Choval jsem se jako kretén,já vím. Neměl jsem nic z tohodle dělat" řekl a já se na něj se slzama v očích podívala. "Ty ani nevíš jak mi to ubližovalo,nikdy nebudeš vědět jak mě to bolelo." řekla jsem a vylezla jsem ven z auta.

Šla jsem neznámo kam,jediné co jsem chtěla bylo být daleko od Justina. "Christi" uslyšela jsem Justinovo hlas a proto jsem raději zrychlila. Slyšela jsem jak na mě volá a proto jsem se rozběhla do nějakého lesa.

Slyšela jsem Justina jak na mě volá,ale ignorovala jsem ho. Nevnímala jsem nic, jen jsem bězěla dál,dál a dál. Probíhala jsem kolem stromů a slzy se mi kutáleli po tvářích. Musím od něj být daleko,hodně daleko. Pořád mě to bolí a tím že se semnou baví mi ještě víc ubližuje.

Nedívala jsem se na cestu a zakoupla jsem o nějakou větev,která byla na zemi. Spadla jsem na zem a o kamen jsem se bouchla do kolena. Hned jsem se posadila a chytla jsem se za svoje koleno. Docela dost mě to bolelo.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Justin a klekl si naproti mě. "Co tě to napodlo utíkat do lesa?" zeptal se mě a sáhl na moje koleno. Sykla jsem bolestí a porozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byli stromy a popravdě kdybych ted měla jít zpátky k Justinovo autu,tak cestu asi nikdy nenajdu.

"Neměli jsme se nikdy potkat, k tomuhle nemělo nikdy dojít" špitla jsem a utřela si slzy. "Odnesu tě do auta a zajedeme k doktoru" řekl Justin a vzal mě do náručí. "Ne,já k doktoru nepujdu" řekla jsem. "Dobře,ale podívam se ti na to koleno" řekl Justin a v náručí mě nesl z lesa pryč. 

"Víš , já každou holku mít nemůžu. Jedna holka mě totiž odmítla" řekl Justin a já sledovala jeho tvář z profilu. "Byla jsi to ty, když jsem tě políbil tak jsi se od demě odtáhla." řekl Justin a také se na mě podíval. Já jsem od něj hned odvrátila zrak a povzdychla si. Kdyby jen věděl že jsem do něho zamilovaná. Miluju ho,ale my spolu nikdy nebudeme. Vždyt se k sobě ani nehodíme. A už vidím titulek v novinách "Justin Bieber svadí patnáctileté holky jako například Christinu Dell. Je to přeci nezákone,nebo je to  normální?"

S Justinem jsme došli k autu a Justin mě posadil na zadní sedadlo. Vyhrnul mi jednu nohavici a já viděla svoje zakrvacené koleno. "Dojdu pro lékárničku" řekl Justin a začal se prohrabovat v kufru. Po asi minutě se vrátil s lékarničkou.

"Můžeš mi něco slíbit?" zeptala jsem se ho když mi ošetřoval koleno. Měla jsem ho jenom odřené,naštěstí. "Podle toho co" řekl Justin a zalepil mi koleno náplastí. Stáhl mi nohavici a já sklopila hlavu. "Slib mi,že už nikdy semnou nepromluvíš a necháš mě být" šeptla jsem a podívala jsem se na něj.

"Chtěl bych,ale vědět důvod" řekl Justin a díval se na mě. "Ubližuješ mi víc než si dokážeš představit. A popravdě já mám bolestí už dost...ve škole,doma a ted i ty mi ubližuješ" řekla jsem a snažila jsem se zahnat slzy. "Pokud je to tak jak ty říkáš,tak fajn. Necham tě být. Ale jen chci abys věděla,že tě mám rád... Takže až tě odvezu tak budeme dělat že mezi náma žádné přátelství a to statní nikdy nebylo?" zeptal se mě Justin a já si stoupla. "Ano, nikdy jsme se nepotkali" řekla jsem a snažila jsem se nebrečet. Popravdě to bylo docela těžké. "Nikdy" šeptla jsem a sedla jsem si na sedadlo spolujezdce. Justin si sedl na  místo řidiče a pevně sevřel volat ve svých rukou. "Okay" řekl a vydali jsme se nejspíše k mému domu.

Bylo to pro mě těžké tohle říct. On je jediný ke kterému cítim něco tak moc silného....bohužel on a já nikdy nebude a nikdy nebylo. Já a on je uzavřená kapitola.

"Jsme tu" řekl Justin a zastavil před mojim domem.  "Děkuju" řekla jsem a chtěla jsem vystoupit,pak jsem si ale na něco vzpomněla. "Tohle chci aby jsi si vzal zpátky" řekla jsem a sundala jsem si řetízek s přívěskem pejska,který mi Justin koupil na trhách. "Ne, je to tvoje. Nech si ho" řekl Justin a já mu ho položila na sedačku a vystoupila jsem. Ani jsem mu neřela sbohem a prostě jsem vešla do domu.

Zamkla jsem za sebou a opřela jsem se o dveře. Sjela jsem po dveřích dolů a slzy mi začali neposlušně vytékat z očí. Chtěla jsem přestat brečet a vschopit se, bohužel to nešlo. Brečela jsem pořád stejně bez přestávky. Proč vždy když je mi mizerně se všechno co jsem s Justinem prožila promítá v hlavě? Proč na něho pořád musím myslet? To nemůžu prostě zapomenout? Snažím se být silná,ale moc se mi to nedaří. Dokonce myslím i na nejhorší... Mám zůstat nebo mám odejít do věčného ráje?