Shhh

3. Ironie

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.

Christina:Ach bože jak já nechci do té školy. Nenávidím školu a hlavně ty lidi v ní. Aspoň že zítra je už sobota. Dnešek budu muset nějak zvládnout.

Teď stojím před školou a jak debil stojím na místě. Mám raději utéct? Možná by to bylo lepší než být ve škole. Máma by mě, ale za to zabila kdybych šla za školu. Moje máma si totiž myslí, že mám spoustu kamarádů a vše je v pohodě. Bohužel žijeme v kruté realitě. Říkat jí to ale nebudu. Pak by totiž zašla do školy a řekla to řediteli. A to nechci.

Po chvilce přemýšlení jsem vešla do školy. Všude kolem mě chodili lidi kteří se bavili a smáli se. Dříve jsem se taky smála a měla dokonce i kamarády. Bohužel se to změnilo. A vlastně je lepší když jsem sama. Já jsem jediný člověk kterému mužů věřit.

Vydala jsem se ke skříňce a dala si do ní věci. Pak jsem se vydala do učebny fyziky. Zajímalo by mě na co nám fyzika v životě bude. Stačí vědět jak uhasit oheň.Nic jiného vědět nepotřebuju a počítat třeba elektrické napětí fakt nebudu.

"Naše Christi je zpět" uslyšela jsem za sebou hlas, ale raději jsem se neotáčela. Najednou jsem ale sebou trhla protože mě někdo chytil za loket. Před de mnou stála Poppy. Ta co chce? Nemám ji ráda a nikdy nebudu. "Jen jsem ti chtěla říct že pro Justina jsi moc ošklivá,nemá o tebe zájem" řekla a já nadzvedla obočí. Já jsem měla někdy zájem o toho Justina? Jo já vlastně zapomněla,že když někdo někoho pozdraví tak už ho hned chce! Ano realita našich selikonovych holek.

"Dobře,dík za info. Mohla bys mě už pustit?" zeptala jsem se ji a ona mě hned pustila a utřela si ruce do svojí sukně,která ji odhalovala skoro všechno. Já jsem jen pokroutila hlavou a vešla jsem so třídy. "Děvko" "Kravo" "Buřte" křičeli všichni na mě nadávky.

Já jsem se je, ale snažila ignorovat a rychle jsem si šla sednout na svoje místo. Sedla jsem si na židli a všichni se začali neuvěřitelně smát. Co jim je? "Asi si dostala krámy" zavolal na mě Nicolas a já se hned zvedla. Na židli byl kečup. A pokavaď je na židli tak ho mám i na kalhotech. A dneska jsem si vzala zrovna bílý kalhoty. Ta ironie celého mého života je strašná. Říká se že bych se měla mít dobře když jsem na střední. Bohužel zažívam pravý opak. Ach ta ironie.

Všichni se začali smát ještě víc a natáčet si mě. Já jsem se hned rozběhla na záchod a slzy mi stekali z očí. Všichni se mi na chodbě smáli a já už chtěla pryč z téhle budovy. Vešla jsem na dívčí záchody a akorát zazvonilo. Opřela jsem se o studenou zeď a sjela po ní. Začala jsem nekontrolovatelně brečet.

Proč to udělali? Co jsem jim sakra udělala? Proč? Tohle bylo už moc. Všichni mě viděli a smáli se mi. A ty kteří mě ještě neviděli mě uvidí na sociální síti. Ten pocit bezmoci je hrozný. Už nechci chodit na tuhle školu. Já už vlastně nechci nic. Teď bych se nejraději zabila. Možná bych pak ukončila svoje utrpení a bylo by mi lépe.

Pomalu jsem se zvedla a přešla k umyvadlu. Oplachla jsem si obličej a snažila jsem se smýt svojí rozmazanou řasenku. Teď do třídy určitě nepůjdu. Potřebuju se převlect. Proto jsem se vydala do šaten kde se převlekáme na tělocvik.

Vešla jsem do šaten a začala jsem se převlekat. Oblékla jsem si kraťasy. Pak jsem, ale najednou uslyšela cvaknuti. Sakra. Rychle jsem se rozběhla ke dveřím a pokusila se je otevřít. Bohužel nic. "Haloo" zavolala jsem a klepala na dveře. Bohužel mi nikdo neodpověděl ani neotevřel. Tohle se vždy může stát jenom mě.