Shhh

5. Mami?

Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.

Christina:"Crrrrrrr" uslyšela jsem jak mi zvonil budík. Proto jsem si rychle sedla a podívala se na hodiny. Je půl devatý. A doprdele nestíhám. Proto jsem rychle vstala a běžela do koupelny. Tam jsem si udělala ranní hygienu a přeběhla zpátky do pokoje. Pak jsem se ale zastavila a na něco jsem si vzpomněla. Vždyt dneska neni pondělí! Je neděle! No to si ze mě děla někdo srandu? Kdo mi nařídil budíka? Ten budík se asi zbláznil takový šoky po ránu.

Lenivě jsem přešla na postel a lehla si. No to snad neni možné. Potřebuju si koupit novej budík. Protože tohle vážně není normální! Takovýhle šoky po ránu by mě mohli i zabít. Najednou jsem uslyšela velkou ránu,která vyšla ze zdola. Rychle jsem si stoupla a přešla ke dveřím. Že by mně přišla nějaká ženská taky zabít jako v tom hororu? Né že bych se bála,no tak fajn mám drobet strach.

Otevřela jsem dveře a porozhlédla se. "Je tu někdo?" zavolala jsem, ale nikdo se neozýval. Já jsem taky pěkně jeblá. Jásně ještě tomu zabijákovi řeknu kde jsem. Možná že jenom něco spadlo,možna tam nikdo neni. Ale věci nepadají jen tak...

Pomalu jsem scházela po schodech dolů a uslyšela jsem nějaké zvuky,které vycházeli z kuchyně. Proto jsem si to zamířila do tan. Najednou někdo z kuchyně vyšel a srazil mě. Já jsem zapištěl, ale pak jsem uviděla před sebou mámu. "Mami?" zeptala jsem se ji a šahla na ni. Potřebovala jsem vědět jestli je opravdová.

"Jé ahoj Christi." řekla máma a usmála se. Nevypadala moc dobře. Ted mi jenom neříkejte že ji ten Simon nějak ublížil. "Co děláš doma? Měla jsi přiletět až večer." řekla jsem naprosto vážně. "Už mě to tam nebavilo" řekla máma a přešla zpátky do kuchyně. "Vážně? A jsi v pohodě?" zeptala jsem se ji a přešla k ní. "Jo v nejlepší" řekla máma a falešně se usmála. Takže ten Simon ji něco udělal. No já ho zabiju. A to myslím vážně.

"Mami" šeptla jsem a pohladila ji po zádech. "Všechno je v pohodě Christi. Slyšíš? V pohodě. Jdi ještě spát" řekla máma a vzala si kufry do rukou. Už jsem nic neříkala. Je poznat že se ji něco stalo ,protože bude devět hodin a ona mi říka abych šla spát. Jako WHAT?

A je to tady zase. Máma zase nalítla nějakému ubožákovy. Teď  zase bude smutná a všechno budu odnášet já. Už zase. Ugh.....nechápu mámu. I ona sama ví že s takovýma chlapama jako je Simon by si nikdy nezačala. Možná mi máma říka, že jsem ještě dítě ale ona je jakoby taky ještě dítě. Pořád opakuje ty samé chyby. Myslím si, že se z tich chyb nikdy nepoučí.

Povzdychla jsem si a vydala se zpátky do pokoje. Zabouchla jsem silně dveře a přešla ke svojí skříni. Vypadá to, že máma nebude dneska schopná ničeho. Takže budu muset jít nakoupit. Ze skříně jsem si vzala modré tílko a šedou mikinu. Vzala jsem si ještě krátké kraťasy a mohla jsem vyrazit.

Sešla jsem po schodech dolů a všimla si mámi v obýváku jak pije asi wisky? No to snad ne! "MAMI!" vykřikla jsem a vyrazila za ní. "Copa Chtisti?" zeptala se mě a divně se smála. "Polož tu flašku" řekla jsem a snažila se jí tu flašku sebrat ale marně. "Je moje, mám žízen" řekla máma opileckým hlasem a napila se znova.

"Mami prosím" šeptla jsem a snažila jsem se jí to sebrat. Bohužel marně. "Nech mě být, mě už je stejně všechno jedno" řekla máma a  začala kolem sebe házet rukama. "Prostě přestaneš a to hned" řekla jsem a zázrakem jsem ji vytrhla tu falšku z ruky. Vydala jsem se do kuchyně a celou wisky jsem vylila. "Co kurva dělaš?" řekla máma a vlepila mi facku. Já jsem se chytla za svou tvář a ublíženě se na ní dívala.