Shhh

67. Alenka v říši divů

Seděla jsem ve svém pokoji a dívala se do stropu, hodiny se zdály být nekonečné, je to jako by se tady čas zastavil. Jako by nic jiného už neexistovalo, jako by tohle měla být nekončící smyčka,kterou žijeme každy den od znova. Nacházím se zpátky v psychiatrické léčebně, už jsem tu týden. Ale přijde mi to jako rok, pořád mi cpou prášky, každý den mě váží. Hlídají mě jako oko v hlavě. 

"Christine." uslyším své jméno a posadím se. "Ano?" zeptám se. "Pojďte semnou." řekne zdravotní sestra a já se vydám za ní, jdeme chodbou,kde slyším křičet dívky, slyším naříkaní,pláč. A já byla tohohle chaosu součástí. 

Vyšli jsme ven a já hodněkrát za sebou zamrkala, protože mě štípalo do očí slunce.  "Půl hodiny." řekne zdravotní sestra a poté odejde. Nikdy jsem mimo interiér psychiatrické léčebny nebyla. Je to tu krásné, všude květiny, malá fontánka, lavičky. Jedna starší žena si tu pouští i draka. Přišla jsem si jako Alenka v říši divů.

 Procházím se kolem lidí, kteří nejsou v našem světě, žijí v jiném, ve svém. Smějí se zafoukání větru, povídají si s květinami, tančí okolo fontány. Nemůžu odtrhnout oči od holčiny,tak v mém věku,která tančí okolo fontány.  Má krásné zrzavé vlasy, postavu má tak akorát a její červené šaty ji z otoček vlají ve vzduchu. Trošku se k ní přiblížím, jako k srnce která by mohla utéct. Nejspíš uslyšela mé kroky a proto se zastavila. Usmála se na mě a přešla ke mě. Chytla mě za ruku a rozběhla se i semnou k fontáně. Držely jsme se za ruce a běhaly kolem ní. Pokáždé když jsme se na sebe podívaly tak jsme se rozesmály. Po chvilce běhu jsme se zastavily. "Já jsem Kloboučník, ty budeš Alenka viď?" zeptá se mě a já nadzvednu obočí. "Dlouho jsme tě už očekávali." řekne a já zamrkám očima. "Já nejsem Alenka." řeknu jí okamžitě. "Ale jseš, ptáci štěbetají na tvou počest." řekne a já pokroutím nad tím hlavou. Tady se někdo vžil do rolí z Alenky v říši divů. Možná to je herečka,která se ze svých rolí zbláznila. Nebo utekla od realného světa do svého, o kterém četla v knize. 

"Slyšíš je?" zeptá se mě. "Koho?" zeptám se. "To jak šeptají stromy." řekne a jemně se zasměje. Já se zaposlouchám do šumu listí. Ale nic neslyším, v tomhle ohledu jsem v pořádku. "Vítají tě." řekne a zatleská svýma rukama. "Taky vás zdravím." řeknu a zamávám do všech stran. Pokud jí to dělá dobře,tak s ní klidně tuhle hru budu hrát, stejně se tady nic moc nedá dělat. 

"P-přinesu d-deku." vykoktá ze sebe a rozběhne se zpět do budovy. Já si jen povzdychnu a jdu si přivonět k květinám. Nádherně voní, proto si jednu utrhnu a dám si jí za ucho. V tom přijde kloboučník, zvláštní je to dívka a říká si v mužským rodě. Podívá se na mě a upustí deku. "Ne,ne ne! Tys ji zabila!" zakřičí předemnou a začne mi rvat kytku z vlasů. "Au to bolí." řeknu a ona mě tahá za vlasy. "Ty náno blbá, zrovna rozkvetla,znovuzrodila se a tys jí chladnokrevně zabila! Kam teď její duše poputuje?!" křičí na mě a pak do mě strčí a já spadnu do fontany. Špolouchne to a já jsem celá mokrá. V tom ji chytnou zdravotní sestry a ona se vzteká dál. "Zabila jí!" křičí ale to oni už ji něco píchají do místa nad zadkem. "Alenko zachran mě." řekne když už sedí na pojízdnm vozíku a vezou jí pryč. Jedna zdravotní sestra mi podá ruku a já se za ní chytnu, vylezu z fontany a trochu se zatřesu. "Není vám nic?" ptá se mě. "Jsem v pořádku, ale Kl-, tedy ta holčina asi není" řeknu a poté vejdu zpět dovnitř budovy. Jdu do svého pokoje,kde se převléknu do suchého a jdu do společenské místnosti. 

Tam už na mě ale někdo čeká. "Akorát jsem pro vás chtěla jít." řekne zdravotní sestra a ukáže na Justina. Nic neříkám a rozběhnu se za ním. Skočím mu kolem krku a on se semnou zatočí. "Chybělas mi." řekne a posadí se semnou na gauč. "Ty mě taky." usměji se a jemně ho políbím na tvář. "Jsem Alenka těší mě." řeknu a Justin nadzvedne obočí. "Alenka?" zeptá se. Já se zasměji a zakroutím nad tím hlavou. "Tohle se děje jen mezi blázny, to nepochopíš."  řeknu a štouchnu do něj. "No jen doufám,že si neztratila rozum po těch jejich prášcích." řekne a já se na něj zamračím. "Vypadám snad jako bych se zbláznila?"zeptám se ho. "Vůbec ne Alenko. Tak teď mi řekni, proč je havran jako psací stůl?" zeptá se mě a oba se rozesmějeme. "Stačí, tak jak bylo na koncertě?" zeptám se. "Bylo to fajn, ale bylo by to ještě lepší,kdybys tam byla semnou." řekne a jemně mě políbí. Já se od něj odtáhnu,když do mě strčí jedna holčina. "Můžu poprosit o podpis?" zeptá se a dá před Justina časopis. On přikývne a podepíše se. V tom si všimnu obálky, je tam Justin a Selena, u jídla, při svíčkách. "Jak je to starý?" zeptám se. "Vyšlo to včera." řekne, obejme Justina a poté odběhne pryč.

"Ty ses viděl se Selenou?" zeptám se ho podrážděne. "Ano." vydechne. "Ale není to tak,jak to vypadá." řekne a ja naštvaně pokroutím hlavou. "Jasně, koncert na kterém tě doprovázela Selena osobně. Skvělá novina ty jo. Já myslela, že jsme spolu! Že si to s ní ukončil." zvýším na něj hlas a postavím se, on se postaví hned též semnou. "Taky že ano,ale máme jeden společný song...."nedořekne to a já do něj praštím. "Sdíleli jste snad i společně postel?" zeptá se. "Nebo jste snad každý bydleli v jiném hotelu?" zeptám se. Justin chce něco říct ale já mu skočím do řeči. "Ne počkej, nechci to vědět." odseknu. "Každý v jiném hotelovém pokoji, na té večeři jsem jí o nás řekl a nadopro to ukončil." řekne a já se ironicky zasměji. "Jak ti mám jako věřit?" zvýším na něj hlas ale to už mě drží za ruce zdravotní sestry. "Puste mě." začnu sebou škubat. "Puste jí." řekne hned Justin a já jednu zdravotní sestru kousnu do ruky. Vypískne bolestí,ale to už do mě píchají injekci. "Ne, co to děláte." slyším Justina a pak cítím jak jsem se posadila na pojízdné křeslo. "Kam ji vezete?" slyším v dáli jeho hlas,ale to už přestávám vnímat. Zdrogovali mě.