Shhh

12. Kamarádská procházka

Přátelství je láska bez křídel.

Christi: Konečně mě dneska pouštějí domů. Chtěli mě odvézt i do psychiatrické léčebny, kvůli sebepoškozování. No ale já jsem jim slíbila,že už to nikdy neudělam. Samozřejmně že jsem jim lhala. Ale jakej blbec by chtěl do psychiatrické léčebny? Ja teda rozhodně ne.

S Justinem jsme se domluvili,že mě odtud vyzvedne, na mámu se totiž spolehnout nemůžu. Je to docela smutné,když se o vás máma nestará ale musím si zvyknout. Už jsem konečně normálně oblečená a mám obvázané zápěstí.

V tom se otevřeli dveře a mezi nima stál Justin. Měl na sobě červené šortky a černé tílko s véčkovým výstřihem. Vlasy měl vyčesané jako vždy nahoru,ale drobet je měl rozcuchané. Jako vždy byl strašně sexy a ano pořád jsem do něj zamilovaná. Ale bojím se že o mě budou zase psát ruzné nechutnosti a různé další věci. No a hlavně se bojím toho jak to mezi mnou a Justinem to bude fungovat. On miluje Caru to je jasné,ale já miluju jeho a právě to že Justin miluje Caru mi rve srdcde  z těla. No ale je pořád lepší být sním kamarádka než nic.

"Ahoj krásko" řekl Justin a já jsem cítila jak mi červeň stoupá do tváře. Neměl by mě takhle nazývat jinak budu rudá jak rajče. Justin mě objal a já jsem mu objetí opětovala. "Ahoj" šeptla jsem mu do hrudi a odtáhla se od něj. "Připravena jet domů?" zeptal se mě a já se zamračila. "Jasně že ne" řekla jsem a povzdychla si. "Neboj se, všechno už bude dobré. To ti slibuju" řekl Justin a zandal mi pramen vlasů za uchu.

Já jsem se jemně usmála a oba jsme vyšli pryč z nemocničního pokoje. "Justiiiiiin!" zapištěl někdo přes celou nemocnici. Já jsem se hned otočila a v dálce byla jedna holka, která běžela k nám. Byla mi nějak povědomá,ale už si nevzpomínam odkud jí znám.

Přiběhla k Justinovi a hned ho objala. Já jen nadzvedla obočí a povzdychla si. Jasně Beliebers a jeho fanoušci jsou přeci všude. Je to ale náhodou hezké ,že ho Beliebers podporují ve všem. "Prosím můžu se s tebou vyfotit?" škemrala a Justin se zasmál. "Jasně" řekl Justin a tu holku chytl kolem pasu. Nasledně se sní vyfotil a dal jí pusu na tvář. Já se zamračila,ale když jsem viděla že se na mě Justin podíval tak jsem se falešně usmála.

Justin se nahlas zasmál a přitáhl si mě k němu za pas. "Taky chceš fotku?" šeptl mi u ucha a já jsem hned měla kusí kůži po celém těle. Když jsem se vzpamatovala tak jsem se od něj odtáhla a zamračila se. To je debil. "Christi?" zeptala se mě ta holka která se před chvíli vyfotila s Jussem.

Já jen nadzvedla obočí a divně jsme se na tu holku dívala. "To jsem já" řekla a já ještě vic nadzvedla obočí i když to nešlo. Kdo to je? Já jí znám? Nebo ona snad zná mě?

"Ty si mě nepamatuješ" řekla a já zavretěla hlavou. "Jsem Nina. Chodili jsme spolu do školky" řekla a já si začala vzpomínat. To je pravda! Ve školce jsme byli nejlepší kamarádky, pak jsme každá šla na jinou školu a už jsme se nikdy neviděli. "Jeeej ahoj Nino" řekla jsem a jemně se usmála. "Dlouho jsme se neviděli" řekla Nina a silně mě objala. Já jsem jí ale obětí neopětovala, nejsem moc zvyklá na společnost lidí. Mě stačí,že se snažím zvyknout na Justina to jak se ke mě chová.

Nina si povzdychla a podala mi svůj mobil. "Napiš mi tvoje číšlo, někdy zajdeme ven" řekla a já jí namačkala svoje telefoní číšlo do telefonu. "Díky tak pa" řekla a odešla směrem od nás. "To bylo divné" vyšlo z mých ust a podívala jsem se na Justina. "Sladké setkání po mnoha století" řekl Justin a mrkl na mě. Já jen protočila očima a vydali jsme se k Justinovo autu.