Prolog

628 24 2
                                    

,,Já už toho mám dost! Jak dlouho se musím dívat, jak můj nevlastní syn roste před očima? Příští měsíc usedne na trůn s já s mým milovaným synem Kamilem budeme tímto spratkem možná vyhnáni? Lidé mě nesnáší, protože jsem cizí, na trůně jsem nebyla ani rok, a už ho musím předat jinému, a můj Kamil zůstane po zadu a zůstane na ocet. To nedovolím!! Jsi čarodějnice dělej něco!! "

Stará babice se jen usměje a řekne: ,, Já vím Zaroso, chceš se prince Edwarda zbavit, abys zajistila trůn sobě a svému Kamilkovi. A chceš abych ti dala nějaký jed že?"
Královna přikývne a hodí měšec zlaťáků na stůl, na kterém pobíhaly čtyři myši. Královna zvedne povýšeně hlavu od stolu se slovy: ,,Jak vidíš dobře ti za to zaplatím."
Opět se babice usměje ,,Jed ti dát nemohu, ale mohu ti dát lektvar, kterým se prince navždycky zbavíš," babice ani nečeká na odpověď a už jde připravit lektvar.
,,Co je to lektvar? "
Babice otočená ke královně zády řekne: ,, Něco po čem se princ bude trápit a tobě to udělá radost, protože ho nikdo nepozná jenom ty. Princ bude němý a bude mít podobu, přes kterou ho nikdo nepozná.
Královna se usměje a odpoví: ,,Půjdeš na zámek se mnou, chci abys ten lektvar použila na něm, místo mě. A doufám že to zabere."
,,Bez obav, zabere to."

Další večer
Sedím na posteli v černých jezdeckých kalhotách a bílé košili. Už bych měl jít spát, ale nechce se mi.
Najednou uslyším zaklepání na dveře a hlas: ,,Edwardku už spíš?"
Je to moje nevlastní matka. Chci ji odpovědět že ne, ale také ji nechci pustit do pokoje.
Ona však nečeká, otevře dveře a vtrhne i s nějakou babicí do pokoje. Matka se první tváří naštvaně a potom se najednou usměje. Babice bez vlasů, s třemi oči, s hrbem na zádech, a s bradavicí na nose se tváří ohromeně.
,,To mu ty vlasy hoří nebo proč je má tak rudé?" Její hlas zní jako skřípání nenamazané branky.
Macecha se rozčílí ,,Přestaň čumět a dělej a hned!"
Jsem chvíli zmatený, ale dojde mi to dřív než se ta babice vzpamatuje. To je čarodějnice!
Sáhnu po meči co mívám u pasu, ale najednou zjistím, že jsem si ho nechal na stole v kuchyni, když jsem si šel pro jablko.
Chci vyběhnout z pokoje a potom zavolat stráže, ale když se rozběhnu za tři vteřiny se mé nohy zastaví. Jsou z kamene! Babice přejde ke mně, zkusím zavolat stráže, ale jakmile otevřu pusu, čarodějnice mi foukne do ní nějaký prášek a já nemohu mluvit, chytnu se strachy za krk. Cítím se jako, kdybych byl už od narození němý.
Macecha se zasměje a přejde ke mně se slovy: ,,Víš Edwardku, já jsem královna a budu jí až do smrti, a králem nebudeš ty, ale Kamil. Mě mělo po tvé korunovaci začít peklo, ale místo mě, to peklo začne tobě! Sbohem Edwarde." Potom se otočí k čarodějnici, přikývne a ta mi do očí foukne nějaký bílý prach. Chci si protřít oči, ale když je otevřu, zjistím že mám na rukou peří, všude peří, samé peří.

Tajemný ochránceKde žijí příběhy. Začni objevovat