Tajemný ochránce

20. kapitola

Procházím se po místnosti, kde Edward spal. Co ho vyděsilo? Co tím myslel RÁNO?

Uslyším vrkání. A do místnosti vlétne růžový holoubek. Vždyť je to můj holoubek!
Ta barva, možná že holoubek je z tohoto světa? Holoubek přistane na Edwardovu postel, a já si lehnu vedle něj. A usnu.
*
Uslyším nějaké šumění. Když otevřu oči, vyděsím se. Vedle mě spí Edward bez košile, a až teď si všimnu jak mu něco divného mizí ze zad.
Začnu křičet. Tahle říše není normální!

Edward to uslyší, a spadne z postele na zem. A když si stoupne má v ruce meč.
Mžourá očima ,,Co je? Co se děje? Vždyť tu nic není. Vyděsil tě pavouk, nebo noční můra? Nic tu není, pojď spát."

,,Pojď spát?! Říkáš to, jako kdybych byla nějaká tvoje žena nebo milenka!! Kde ses tady vzal, a kde je můj holoubeček?!"

Edward položí meč vedle postele ,,Jaký holoubeček?"

,,Ten co tu ležel. Holub!"

Edward pokrčí rameny ,,Asi uletěl. Pokud vím, holubi mají křídla."

,,Proč se..."

,,Dívej já jdu ven na zahradu, než mě z tebe trefí pepka," otočí se a jde ven z místnosti. No to tedy ne!
Vydám se okamžitě za ním. Edward zatlačí do nějaké stěny, ta se otevře a my se ocitneme v překrásné zahradě!

Plno kytek, které jsem, ještě nikdy neviděla! Je tu fontána a žlutá lavička. Edward si sedne na lavičku, zatímco já si chci přivonět ke květinám, z kterých se kouří.
K přivonění mě zastaví Edwardův hlas ,,To bych nedělal, čichneš k nim a budeš týden smrdět."
Odtáhnu se od nich. Edward na mě nevidí, a přesto ví, co dělám. Chci si utrhnout květinu, která vypadá jako hvězda. ,,To bych také nedělal. Dotkneš se jí, a tvé tělo pokryje vyrážka, která bude smrdět a vypadat jako zelená bradavice."

Už to nevydržím!
Sednu si k němu na lavičku ,,Takové kytky tu nemají co dělat!" Edward se usměje ,,Ubližují jenom lidem, jako jsi ty."

,,Jak jako jsem já?! Ty snad nejsi člověk?!"
Tentokrát se usměje smutně ,,Kéž bych byl. Ale já úplně člověk nejsem. Nikdy není nic takové, jak se zdá."

Začne vycházet slunce, a já jsem tak tou září oslněna, že nevím že mě Edward chytil za ruku. Najednou se jeho nehty zaryjí do mé ruky a začne divně dýchat.

,,Edwarde?"

Najednou se mu na zádech začne objevovat peří. A já si druhou rukou zakryji pusu, abych nekřičela.

Než se naděju, místo Edwarda na lavičce sedí můj růžový holoubek.

,,Holoubku?" zašeptám a holoubek začne vrkat.
Můj Edward? Můj? Můj.

Tak co říkáte na dnešní kapitolu😊?