Tajemný ochránce

12.kapitola Edward

Běžím jako o život, proč je vlastně chci zachránit?
Můžu si najít dívku tady ze své země. Ale ne, já chci riskovat krk a zachránit dvě dívky, jedna která mě ušetřila a druhá, která se bojí jít do lesa, ale je hezká. Ikdyž i ta první je také hezká.
Vyběhnu z portálu, a utíkám dál.

Právě včas!
Tři muži nabíjí pistole, aby dívky mohli zastřelit. Jeden muž zavazuje dívkám oči.

Dívky stojí, mají zavázané oči, a ti muži jsou zaměstnaní svými pistolemi, které se jim asi zasekly, to se mi právě hodí.
K jednomu dojdu a jedním pohybem meče jeho hlava sletí dolů. Popadnu jeho pistoli a zamířím na ty další.
Už jsi mě všimli, ale stále jsou mimo z toho co přišel o hlavu.
Vystřelím a zásah. Druhý se shroutí k zemi.
Najednou ucítím strašnou bolest v levém rameni. Nejspíš mě trefil, ale stále jsem při smyslech. Schovám se za strom a namířím na dalšího.

Netrvá dlouho a i další dva to schytají.
Teď co s těmi dívkami.

,,Haló?" zeptá se ta co mě zachránila. Ale já neodpovím, ikdyž můžu. Stále myslím na slova, která mi řekla Babice. Nesmí mě vidět ani slyšet. A přesto se mnou musí žít rok v mé zemi.
,,Jane?" zkusí to ta dívka znovu.
Počkat, proč se jí ta druhá neozývá? Přejdu k té druhé s obavy, že je mrtvá, protože místo toho aby stála jako ta první, leží na zemi.
Když jsem u ní, zjistím že jen omdlela.
Přeříznu ji lano a rozvážu ji oči. Dál si musí poradit sama.

Přejdu k té druhé a i jí přeříznu lano, kterým má svázané ruce.

Chce si sundat hadr, kterým jí ti zločinci zavázali oči. Chytnu jí pomalu za ruce a položím jí je do klína a pustím ji je. Zkusí si zase rozvázat oči, ale já ji to nedovolím. Zase ji je chytnu a položím je jí do klína.
,,Ty nechceš, abych věděla kdo mě zachránil?"
Chytnu ji kolem pasu a ona se mě nejisté chytne kolem krku. Držím ji v náruči.
Najednou vydechnu, a dívka mi spadne na zem. Vážně mám něco s ramenem, všimnu si jak mi z něho teče krev. Chytnu dívku zdravou rukou a vytáhnu ji na nohy.
,,Kam běžíme? Proč? Co se děje?" ale ani jednou ji neodpovím.
Najednou se mi sesune k zemi.
Já hlupák!! Já na to zapomněl! Každý člověk tamtoho světa omdlí, hned potom co přejde k nám do království.
Musím ji nějak dostat do bezpečí. Ale kam? Chtěl jsem ji dostat do království mého bratrance, ale je to daleko a já ji nemůžu nést v náruči.
Ohlédnu se kolem sebe. Kam teď?
Najednou mě něco napadne.
Jenom musím doufat, že se neprobudí dřív než za šest hodin.