17. kapitola Edward

159 14 6
                                    

Dlouhou chvíli jsem přemýšlel, co dělat abych porazil macechu a jak zařídit aby mě ta dívka neslyšela, neviděla a přesto abych ji zůstal nablízku.

Co by se stalo, kdyby mě viděla?

Pokoj jsem si vybral v tajné chodbě, o které jsem věděl jen já a Devid. Postavili ji naši otcové, pro případ kdyby se do zámku dostali nepřátelé a nezbylo by nic jiného než zachránit následníky trůnů.Vypadá to jako zámek, ale ve skutečnosti je tu mnoho tajných chodeb a pastí... Můj otec tu se mnou velmi často jezdil. Já a Devid jsme byli skoro jako bratři. Otec mi říkal, že mi udělá bratříčka, ale má matka zemřela na nemoc a tak si přivedl tu zrůdu a udělal mi bratra s ní. Nedokázal jsem ji vyhnat...
A mě se chce spát.

Sundám si boty, lehnu si na postel a usnu v teple plápolajícího ohně.
*
Zdá se mi, jako kdyby mě něco na víčkách pálilo, pomalu ruku vsunu pod polštář a pod ním nahmatám rukojeť dýky od Devida. V rychlosti otevřu oči a namířím dýku na nepřítele.

Místo toho, aby se mě můj nepřítel chystal zabít, oba se vyděsíme.

Přede mnou stojí ta dívka, před kterou si mám dát pozor, aby mě nespatřila, a ona se vyděsí že na svém hrdle má dýku, a ze strachu upustí svícen.

Oheň ze svícnu naštěstí nemá co chytnout, protože tu není žádný koberec a podlaha je z kamene, hned při dopadnutí na zem zhasne.

Ani jeden není schopen slov. I přes tu dýku, se nebojí mě pomalu chytnout za sepnutou dlaň která svírá dýku, a pomalu ji oddálit.

Dívka pomalu zašeptá: ,,Omlouvám se, nechtěla jsem tu tak vtrhnout, netušila jsem že tu někdo spí, vlastně jsem neměla ponětí o ničem. Ani o této zemi."

Já se vzpamatuji a dýku zastrčím do pouzdra, pod polštářem, ale nakonec si pouzdro příponu k pasu, sednu si na postel a se skleněnými oči odpovím: ,,V pořádku, je to moje chyba, měl jsem na tebe dávat větší pozor. Neměla jsi mě nikdy vidět, ale čas už stejně nevrátím." A začnu si nazouvat boty.

Cítím na sobě dívčin pohled ,,Nejak ti nerozumím. Proč bys mě měl hlídat? Jak se vlastně jmenuješ?"

Povzdychnu si, stoupnu si a políbím dívce ruku ,,Následník trůnu království Rasel. Princ Edward a tvůj manžel. Bohužel."

Tak jsem stihla dneska vydat ještě jednu kapitolku😉.
Manžel? Jak na to bude reagovat naše hrdinka🤔? A jak vy byste na tohle reagovali?😂

Tajemný ochránceKde žijí příběhy. Začni objevovat