Tajemný ochránce

5. kapitola

Vydala jsem se lesem, i když jsem měla strach. Jane šla se mnou, neboť nám ujel znovu autobus. Jane by radši šla po silnici, ale sama po ní nechce jít, a proto jde se mnou k tomu stromu, pod podmínkou že potom půjdeme po silnici.

Začnu se radovat, protože začalo pršet a pokud vím, vlci ven v dešti nechodí. Takže musí být někde zalezlí v doupěti. Oblečení mi začíná promokávat, ale touha co tam bylo na tom stromě mě posouvá dál. Možná to byl jen přelud, ale proč by byla u mě ta palice a vlci pryč?
Vím že pokud ten člověk nemá v lese chaloupku, tak je určitě už někde daleko pryč. Ale možná na tom stromě něco nechal, co mi ho pomůže najít...

Po dlouhé chvíli, kdy už jsem promoklá se mi to místo podaří najít. Pomalu se přiblížím ke stromu a podívám se na vrch. Na ten strom bych nevylezla, má moc vysoko ty první větve. Přesto si sundám aktovku, a obejdu celý strom, jestli tu není lano nebo nějaká jiná větev. ,,Co chceš dělat? Je mi zima, může nás tu něco sežrat, jsme mokré, a ty hledíš kamsi na strom!" Ani neobejdu celý strom, a začne něco vrkat. Podívám se na větve, a potom dolů. Mezi kořeny je malá mezírka a v ní je zraněný holoubek.
Je to zvláštní. Ten holoubek není bílý, ale růžový.
Jane, když uvidí, na co se dívám, začne se vztekat: ,,Nech ho na pokoji! Určitě má vzteklinu! Vidíš jak je růžový?"
,,Jane, kdyby měl vzteklinu, tak mu teče pěna ze zobáku ne? A choval by se divně. Ale on tu jen vrká, a chudáček má zraněné křídlo!," a potom ho vezmu do dlaní. Jane už je klidnější ,,Prosím, pojď už domů."
,,Tak jo, ale holoubka musíme ošetřit. Vezmu ho domu!"
Jane začne rudnout, a já nevím jestli chladem, nebo se zase zlobí ,,Klidně! Klidně si vem i zraněného medvěda! Ale jak by ti řekla Kristl ,,Umře ti". Ale to je už tvoje věc. Pojď už domů, tam jsi ho ošetříš!"
Chci ho dát Jane, aby mi ho na chvíli podržela, než si dám aktovku, ale ona ,,Ani se toho nemocného zvířete nedotknu!"
Smutně se na ni podívám a ona se usměje ,,Ale mohu ti tu aktovku pomoct nasadit. "