Edward vejde k místnosti, ze které se ozývá ženský křik a nadávání nějakého kluka.
Ten chlap ze stráže musel mluvit pravdu, protože kudy jsme prošli, stráže se usmívali, nebo divili, že se jim Edward vrátil.
Edward potichu vytáhne meč a podívá se na mě ,,Musíte zůstat zde."
To mě vyvede z míry ,,První týkáš, potom vykáš, říkáš co mám dělat... A já ti říkám, že už toho mám všeho dost!" Otevřu ze zlosti dveře a všichni čtyři na sebe hledíme. Macecha hledí na mě(teda myslím, že je to jeho macecha), nevlastní bratr na Edwarda. Edwardův bratr je černovlasý a jeho oči jsou modré a vypadá, jako kdyby chtěl Edwarda zabít. Vytáhne pomalu meč z pochvy, jeho matka dýku a začne boj, dřív, než stačím vykřiknout.
Zatímco se Edwardův meč střetne s mečem jeho nevlastního bratra, po mě jde s dýkou v ruce macecha.
Macecha máchá dýkou, ale já ji vždycky uhnu. Nemám se čím bránit! Porozhlédnu se kolem, ale žádná zbraň tu není.
Proto začnu boj, jako s Devidem. Dostanu se k posteli a hodím po ní polštář, který ležel před chvílí na gauči. Polštář ji trefí do obličeje, takže na mě na pár vteřin nevidí. Chytnu knihu, která ležela na tom samém křesle, a bouchnu s ní macechu po hlavě, ta upustí překvapením dýku, kterou ze země zvednu, ale ublížit s ní někomu? To nezvládnu.
ČTEŠ
Tajemný ochránce
FantasyBrzké vstávání, škola od rána až do večera, vrácení se domů a učení se na další den. Takový jsem měla život dokud mi neujel autobus a já ze školy nemusela jít pěšky a to přes les. Kdybych nešla přes les, nikdy by se mi tohle nemohlo stát... Kapito...
