30 . kapitola

97 11 0
                                    

Probudím se v lese a vyjdu z něho na silnici. Vždyť já stojím před hřištěm u naší školy. Jsem skoro doma. Ale kde je Edward a Devid?
V tom ke mě přijde vysoká blonďatá žena, která je v šoku, když mě spatří. I já jsem v šoku. Ty oči... zašeptám: ,,Jane?" Jane se rozbrečí a obejme mě. Až teď spatřím, že u ní stojí blonďatá holčička. Usměju se na ni  ,,Ahoj. Kde ses tu vzala?" Jane se rozbrečí štěstím ,,Všichni si myslí, že už jsi dávno mrtvá. Tohle je moje dcera." A ukáže na malou holčičku. Vytřeštím oči ,,Tvoje co?"
Jane se podíví ,,Kde jsi byla těch šest let?"
Cože? Šest let?
Uslyším nějaké hlasy  ,,Jane co se děje? Koho tam máš?" A dojdou k Jane tři ženy s dětmi. Hnědovlasá žena s brýlemi má u sebe dva malé chlapečky, blonďatá žena s mikádem má u sebe jednoho chlapečka a jednu holčičku, a poslední žena má u sebe dvě malé holčičky.
Vydechnu úžasem ,,Kristl, Evelin, Carolin." Všechny tři se na mě podívají se zděšením v očích.
To snad není možné. Jsou dospělé a mají děti. ,,Šest let, že jsem tu nebyla? Šest let?"
Už všechny začnou brečet. Jsou šťastné, že jsem zpátky. Hrnou se na mě otázky, ale já všechno přestanu vnímat, když ucítím něco v břiše. Toto neznám.
Podívám se na větev, kde sedí růžový holub.

Tajemný ochránceKde žijí příběhy. Začni objevovat