Tajemný ochránce

19. kapitola Edward

Když jsem s ní mluvil, začali se mi na rukou objevovat peří.

Proběhl jsem kolem ní, ven ze zámku, a než jsem se vzpamatoval, byl jsem zase holubem.

Viděla mě a slyšela, takže...už budu navždy holubem?

Ne to nedopustím!

*
Zdálo se mi to jako celá věčnost, ale nakonec byl opět západ slunce a já si mohl promluvit s čarodějnicí.
Opět slezu ze stromu, a zamířím si to k ní, která zase dělá něco s bylinkami.
,,Selhal jsem. Slyšela mě a viděla. Není ještě jeden způsob, jak zrušit prokletí?"

Čarodějnice se zatváří kysele ,,Ani pozdravit neumíš."

,,Čarodějnici, která na mě uvrhla kletbu, nezdravím!"

Čarodějnice si stoupne a odejde do své chalupy.

,,Snad jste se neurazila? Nebudu se vám omlouvat. Jsem princ, a to vy můžete, že jsem hrdličkou!"

Čarodějnice se zarazí ,,Hrdličkou? Já myslela že holubem..."

,,To je jedno! Potřebuji co nejrychleji zlomit prokletí, a usednout na trůn!"

,,Na trůn, na trůn. Nebylo by lepší létat po světě?"

To už nevydržím, chytnu ji za špinavé oblečení a přirazím ji ke zdi, ,,Jestli se nestanu do roka znovu princem, shoříš na hranici tady ve Žlutém království."

,,Dobře, dobře. Pusť mě, a já ti řeknu druhý způsob, ale pokud tento způsob pokazíš, zemřeš. A já za to nebudu moct. Vykašli se na to..."

,,Jaký je ten druhý způsob?"
Chvíli se ji dívám do očí, a ona do mých. Najednou se v mé mysli začnou objevovat útržky: já s tou dívkou v zahradě, se směji té dívce. Já s mečem v ruce bojuji se synem mé macechy, zatímco dívka uhýbá maceše s dýkou. Její ruce od krve. Já na trůně a po mém boku sedí jiná žena. Jiná žena?
Vidiny skončí.
Hned potom mi ta Babice do ruky vtiskne prsten.

Proč? Proč si můj otec vzal tu bestii? Macecha je zmije. Nejen že tou kletbou trpím já, ale trpí i ta dívka. A pokud ještě netrpí, tak bude trpět.
Je nevinná, nic neví o této zemi, ani o lidech, kteří tady žijí. Ani o mně.

Z přemýšlení mě vytrhne Babice, která za mnou přijde s košíkem muchomůrek, a podává mi jednu ,,Dej si. Jsou čerstvě natrhané. A holoubci to mají rádi. Já to mám ráda i tak." a ukousne si.
To je strašné, jak mlaská.
Jedovaté hřiby. Netušil jsem, že to někdo může jíst.