Tajemný ochránce

9. kapitola

Holoubek byl už v pořádku, a já posmutněla. ,,Musíme se rozloučit holoubku." Vzala jsem holoubka do rukou a vyhodila ho do vzduchu. Holoubek roztáhl křídla, odletěl a já šla do školy.
*
Když jsem skoro u školy, slyším jak někdo křičí. Rozběhnu se tam z kama ten křik vychází.
Uvidím jak Jane vyhrožuje nějaký dvacetiletý kluk a další dva Jane drží.
,,Necháš ji!, " zakřičím a rozběhnu se k nim.
Všichni čtyři se na mě otočí. Já už stojím u toho co Jane před chvílí vyhrožoval.  ,,Nech ji na pokoji! "
Kluk se zasměje  ,,Hele nepleť se do toho, jinak to schytáš taky."
Než si to stihnu promyslet odstoupím a vyfotím to co se teď přede mnou děje. ,,Buď ji necháte, nebo to pošlu policii!" zakřičím na ně.
Dvacetiletý kluk se zamračí  ,,Dej mi ten mobil!" Já si mobil přitisknu k sobě ,,Nedám! Okamžitě pusťte Jane!"
Kluk si odfrkne  ,,Dobře, pokud mi ten mobil nedáš, tak..." ,,Tak co?!" dokončím větu za něj.
,,Začnu křičet!" místo toho aby ten kluk začal panikařit, se na mě usměje  ,,Nezačneš" a mě zezadu někdo z kroutí ruce, tak až to bolí.  ,,Pomoc!!" stihnu vydat, než zatím vědomí. Už zase.
*
Těžko se mi dýchá. Když se mi podaří si sednout, uvidím že Jane sedí vedle mě a má spoutané ruce jako já.
Když Jane uvidí že jsem vzhůru, zkusí se ke mě blíž přisednout. Zašeptám: ,,Proč..." Jane si ani nevyslechne celou otázku a rovnou odpoví: ,,Bratranec se vsadil a prohrál peníze, na které neměl. Už tady půl roku nebydlí. Když se tihle dozvěděli, že je někde v zahraničí, a že už nikdy nepřijede, chtěli po mě, ty peníze, ale já nic neměla."
,,Jane nemyslíš si, že nás zabíjí nebo tak že ne?" Jane zbledne  ,,Já doufám že ne. Ach, ale co když jo?!" Jane začne panikařit a já si začnu vyčítat že jsem radši nedržela pusu.
Zkusím změnit téma.  ,,Jane, kde to vlastně jsme??"
Jane se kolem sebe rozhlédne  ,,To už nepoznáš sklep? My jsme místo ve škole zavřené, bez mobilů a..." ,,Jane ticho! Poslouchej" okřiknu Jane a také poslouchám, jak se ve vedlejší místnosti baví ti, co nás přepadli.  ,,Jsem pro podříznutí. Tady a hned." ,,Ne! Nechci mít tady vevnitř krev!" ,,Co venku? Jsem pro zastřelení, řezat jim vaz, jako husám se mi nechce."  ,,Nebudu na ně plýtvat střelným prachem!" ,,A co je oběsit? Stromů je tu dost, a lana také máme." ,,Hele a dost! Musí to být rychlé. Původně jsem chtěl zavolat jejich rodičům, ale teď se mi to zdá riskantní."
,,Jak riskantní?" ,,No kde vidíš jistotu, že nezavolají policii?" ,,Vždyť máme jejich dcery." ,,No a? Kde zae oni berou jistotu, že už nebudou mrtvé?" ,,Ale..." ,,Ne! Prostě pistole a jdeme! Vytáhnete je ven"
,,Teď hned?" ,,A kdy to chceš dělat? Za chvíli bude večer! Ty holky měly půlku dne, čas rozloučit se se životem. Jdeme." Najednou se otevřou dveře a táhnou nás ven. Mně s Jane začnou téct slzy, zázrak už se nestane. Už nikdy se neuvidím s rodinou a s kamarádkami. Nikdy