Tajemný ochránce

2. kapitola

Les dnes vypadá dost temně.
Začnu pochybovat, jestli jdeme správným směrem.
Najednou se zastavím. Tady to neznám. Otočím se na Jane ,,Jane jdeme správným směrem?" Jane se zastaví, a začne se rozčilovat ,,To jako nevíš, jestli jdeme správným směrem?! Ty mě sem vedeš! Proč jsem nešla po silnici? Raději bych riskovala, že mě zajede nějaké auto, než abych se ztratila v lese!!"
Zatímco mě to Jane vyčítá, já se rozhlížím kolem. Povzdychnu si: ,,Škoda že tu není chaloupka z perníku. Donutily bychom tu čarodějnici, aby nám ukázala správnou cestu domů".
,,Jaká perníková chaloupka!? Tobě jako nestačí, že jsme se ztratily? Ty chceš ještě aby nás někdo nebo něco sežralo jo?!"
Najednou se lesem ozve zavytí. Jane zbledne a já zašeptám: ,,Že by vlci?" Podívám se na Jane, která je bledá jako stěna a ta se podívá na mě ,,Takže umřeme? Že já tě poslouchala! Jak jsi mi to říkala? Jo ,,Jane neboj, já to v lese znám, a doma budeme ráz dva!,, A teď žádné doma, žádné raz dva, budeme akorát raz dva mrtvé! Roztrhané vlky!"
Ozve se další zavytí, a mě naběhne husí kůže.
Abych si dodala trochu odvahy zašeptám: ,,Třeba je to jenom toulavý pes?," ale nezní to moc povzbudivě. Najednou se ozve víc zavytí. Jane, která ke mně přistoupí se tváří naštvaně a vyděšeně ,,Cože jsi to právě říkala? Toulavý pes jo? Připadá ti tohle jako toulavý pes?!! Já bych řekla že je to smečka vlků!"
,,Jane..., " ale nestihnu dokončit větu, protože se před námi objeví tři vlci.
,,Pryč!" zavoláme společně.
Shodím ze sebe aktovku, a běžím. Ohlédnu se za sebe a zjistím, že Jane za mnou neběží. Chci se otočit a zkusit běžet za ní, ale cestu mě zastoupí jeden vlk.
Začnu křičet o pomoc, ikdyž vím že je to marné. Otočím se a zkusím běžet na druhou stranu, a jak se za sebe dívám, bouchnu se vepředu do stromu a svalím se na zem. Poslední co uvidím je, jak na stromě do kterého jsem narazila někdo sedí.
A ztratím vědomí.