Tajemný ochránce

15. kapitola

,,Tady je tvůj pokoj" řekne Devid, a otevře dveře, do žlutého velkého pokoje.
Začnu okamžitě protestovat: ,,Já tady bydlet nechci! Musím domů, všichni na mě čekají."

,,Jo domů," zbledne a svou pravou rukou se poškrábe na krk. ,,No domů, eeeeh bojím se že domu jaksi teď bohužel nebudeš moct jít."

,,Co tím myslíš?!"

,,No, já jsem totiž svému bratranci slíbil, že..."

,,Mě je ukradené co jsi svému bratranci slíbil nebo ne, nemáš žádné právo mě tady věznit!"

,,Ale já..."

Zrudnu vzteky ,,Já jdu teď hned domů! A nikdo mě nezastaví!" a zamířím si to rovnou... Eeeh vlastně nevím kde je východ, ale určitě bude někde dole. Jak jsem totiž viděla před chvílí na balkoně, jsme hodně vysoko aspoň tři sta kroku od země po balkón.

Najednou uslyším Devidův hlas.
,,Stráže! Zatkněte ji!"
Začnu utíkat po schodech dolů, kde se domnívám že bude východ.

Běžím jak nejrychleji to jde, ale stráže, kteří jsou vyšší a delší jsou rychlejší.

Už ani nemůžu, ty schody jsou snad nekonečné!!

Když přece jenom doběhnu na rovnou podlahu a schody skončí, uvidím že kousek ode mě jsou troje stejné, bílé dveře, a do jednich vejdu.

Hledám něco kam bych se schovala, ale moje oči přestanou hledat úkryt, když je upoutá velký obraz se dvěmi malými kluky, který je větší než dveře.
Je zarámovaný ve zlatém... Uslyším za dveřmi stráže, aniž bych si to uvědomila chytnu se jedné zlaté růže, která je v rohu obrazu a když se ji dotku, obraz se posune a objeví se tajný vchod. Kam asi vede?

Z přemýšlení mě vytrhnout kroky přibližující se k pokoji ve kterém se nacházím. Bez váhání vejdu do chodby a než se naději za mnou se vchod zavře.

Nacházím se v temné chodbě osvícené loučemi.

Jednu loučí z držáku vytrhnu a pomalu jdu chodbou do neznáma.

Ahojte, je tu další kapitola! Dlouho jsem nevěděla jak pokračovat...
Co myslíte, že se v následující kapitole stane? Mohlo by to i skončit, tím, že hlavní hrdinka narazí na nějakou past a umře...