Tajemný ochránce

21. kapitola

Jak to?
,,Edwarde já znám tyto kouzla jen z knih, ale tam se ještě ani jednou nestalo, že by byl kluk zakletý do holuba." Povzdechnu si ,,Tak už nech toho blbnutí, a zase se proměn zpátky, pokud teda nejsi zakletý zlou čarodějnicí." zasměju se.

Ale Edward, teda holub začne jako by nešťastně vrkat.
,,Vždycky zlé kouzlo prolomí nějaká..." Než to dopovím, Edward přeletí z lavičky do mého klína.

Jako kdyby tím naznačoval, že je zakletý a já ho musím vysvobodit...
Došlo mi to. Proč by si mě tu jinak nechávali? Chtěli mě tady udržet za každou cenu, abych vysvobodila Edwarda.
Vzpomenu si na rozhovor s Derekem, když jsem po něm házela polštáře. A na Edwarda, který se mi představil jako můj manžel.
Svatba ne! Ještě jsem ani nedodělala střední!
Vlastně v tomto zámku nic z našeho světa nepotřebuji.
Co teď?

,,Edwarde co mám dělat? Stačí polibek, nebo musí být z lásky? Nebo splnit tři úkoly, které mi dá čarodějnice, která tě do holuba zaklela? Co mám dělat?"

Holub vylétne z mého klína a přistane u keře se žlutými(jiné barvy tu vlastně ani nejsou) květinami, které vypadají jako šneci.
Přejdu k holoubkovi, který vrká a stále stojí u keře.
,,Mám tu jednu kytku utrhnout?"
Holoubek za vrká. Bojím se jí utrhnout, když pomyslím co způsobují ty předchozí.
Utrhnu ji a přivoním si k ní. V tom jako kdybych byla v jiném světě: Já s Edwardem ve vězení, já uhýbám nějaké ženské s dýkou, Edward na trůně, já v lese se slzami v očích.

Otevřu oči, a jsem zpátky u zámku. Ležím na zemi v trávě, a vedle mě leží Edward. Ale už opět jako kluk. Spí. Slunce vychází a já mám strach.
Strach z té ženy s dýkou, z kletby, z krve a z mých slz.
Co se stane příště?