Tajemný ochránce

3. kapitola

,,Slyšíš mě??" slyším a cítím jak mě někdo drží za ruku.
Otevřu oči, sednu, a vidím Jane, jak se rozzáří ,,Jsem ráda že ses probudila. Tos je porazila tou palicí? Sama?" Rozhlédnu se a uvidím vedle sebe nějakou hůl. Otočím se na Jane ,,Co se stalo? Co se stalo s těmi vlky? A jak ses sem ke mě dostala? Vůbec ničemu nerozumím. "
Jane na mě vytřeští oči ,,Já teď taky ničemu nerozumím. Vždyť jsi ty vlky porazila tou holí ne?"
,,Na to jsi přišla jak? Já narazila do stromu, a co se stalo s vlky si nepamatuji."
,,No, za mnou běžel jeden vlk, ale když uslyšel nějaké další zavytí, rozběhl se za ním. Potom jsem tě šla hledat, a slyším za křovím nějaké těžké dýchání. A vidím tebe, jak ležíš na zemi. A vedle tebe leží tahle hůl, je ještě od krve." Podívám se na hůl co leží vedle mě, a vytřeštím oči. S tou krvi má Jane pravdu, ale co to ostatní? Zavytí, těžké dýchání...
Z přemítání mě vytrhne Jane, ,,Musíme domů!," já jen přikývnu a vstanu. Ale po třech krocích se zastavím.
Slyším něco za křovím, co to je?
,,Jane tam něco je!," a ukážu na křoví.
Jane, ale na nic nečeká, vezme mě za ruku a utíká se mnou. Cestou narazíme na své aktovky a asi po třech hodinách konečně najdeme cestu ven z lesa.

Každá z nás má doma pořádný průšvih. Zakázáno všechno co je nám milé. Cukroví, počítač nebo televize.

Když ulehnu do postele, zamrazí mě. Co to bylo na tom stromě? Přelud? To on porazil ty vlky? To muselo být jeho těžké vzdychání!
Vyskočím z postele a chci se vydat zpátky do lesa. Ale to nejde. Jednak by už mě nikdy nikdo nenašel, a hlavně pokud se šla Jane podívat co to vzdychá, a kromě mě tam nikdo nebyl, možná že jsem to já vzdychala anebo se ten kdo byl na stromě potom rozhodl po vlkoch jít domů. Jinak by ho Jane viděla ne?
Sednu si na postel a usnu až potom co se rozhodnu že to zítra vyřeším.
Musím se dozvědět co se to dnes v lese stalo.