Secret [Hiddleston CZ FF ]

7. Friends

Věnováno:  mpna_lisa

Děkuju vám moc, všímám si každého komentáře a každé hvězdičky. Vaše podpora mě pohání dál v tom psát tento příběh, takže děkuji ještě jednou jste zlatí 💙.

Dneska jsme natáčeli postelovou scénu. Opravdu nekecám ale točily jsme ji tak na dvanáctkrát a to ještě možná ubírám. Buď jsem se začala smát já nebo Tom, nebo se to rejžovi nelíbilo a nebo jsem dokonce jednou spadla při natáčení z postele.

Naštěstí po spousty ale spousty zmařených pokusů se nám to povedlo natočit.

Když jsem byla menší nechápala jsem jak takovéhle scény mohli natočit, teď už to vím. Upřímně jsem nečekala že to bude taková sranda.

Zítra nás čeká poslední těžká scéna a to je zpívání. Jsem z toho hodně ale sakra hodně nervózní. Tohle byl ten důvod proč jsem tu nechtěla hrát a teď jsem tu a už není cesty zpět. Snažila jsem se je přemluvit ať najdou někoho jiného kdo by to zazpíval za mě ale prý ne to nejde. Samozřejmě že jsem byla naštvaná ale co jsem mohla dělat že. Vždycky by se dalo z toho filmu nějak odstoupit, ale věděla jsem že bych Toma hodně zklamala a tak jsem si řekla že to zvládnu, kvůli němu.

Po dnešním natáčení se chování mezi mnou a Tomem zlepšilo. Ano taky se divím a zrovna při postelové scéně, ale ne to není to co myslím. Hodně jsme se při tom nasmáli a navíc když jsem spadla z té postele Tom mi jako správný gentleman pomohl.

Domluvila jsem se že si s Leslie zajdeme odpoledne na kávu. Už jsem ji celkem dlouho neviděla a potřebovala jsem jí toho tolik říct.

„Nezapomentě na zítřejší scénu, je to velmi důležité chci aby jste byli oba připraveni“ sjel nás rejža přísným pohledem. Jistě narážel na naše dnešní chování. Až díky němu jsem se vrátila zpět do reality a uvědomila si že stojím ještě ve studiu, takže na hořkosladkou chuť kávy si ještě musím počkat.

„Dobrá můžete jít“ propustil nás mávnutím ruky a oba jsme se vydali pryč. Díky tomu že se objevily první zmínky o našem filmu co točíme. Jsem před studio občas chodí fotografové od novin no a prostě všichni zvědaví čmuchalové.

Četla jsem i pár článků kde se zrovna o mě a Tomovi nezmiňovali zrovna v tom nejlepším. Prý se přetvařuju a jsem zlatokopka co nevadí že Tom chodí s mnou mámou a že s ním učíte něco mám a bla bla bla. Samé kecy ale i přesto se mi to všechno ukládalo do hlavy.

„Takže zítra je velký den, jak se cítíš ?“ promluvil Tom když jsme nasedali do jeho auta. „Ujde to“ neměl nejmenší tušení jak mi už teď bylo z pomyšlení na zítřek zle. Usmál se na mě a stiskl mi ruku což mě donutilo k němu vzhlédnout „Bude to dobré uvidíš“ bože tenhle člověk mi vidí až do duše a ty jeho oči ! „Jasně“ donutila jsem se k úsměvu a pak jsme vyjeli.

„Můžeš mi tu prosím zastavit ? Jdu s Leslie na kafe.“ zeptala jsem se Toma na křižovatce. „Jo jasně. Ty nejdeš na oběd ?“ zeptal se když parkoval. „Domů ? Teď fakt ne. Po včerejším večeru myslím že mám obědu s "rodinnou" plné zuby“ už jsem se chystala vystoupit když v tom mě chytl za ruku. Zase. „Tak si to užij“ zářivě se usmál a já jsem zrudla jako rajče. Když odjel odpadl že mě velký balvan a zároveň mi už teď bylo smutno. (Chtěla jsem napsat když v tom mě Tom, ale to by moc nešlo xdd)

„Čau holka. Tak co život ?“ objala mě Leslie a usadily jsme se do klidného místa v kavárně. Už teď se mi sbíhali sliny z krásně linoucí se vůně. „Zatím přežívám tak myslím že dobrý.“ pokrčila jsem rameny. „Co ty ?“
„Ale znáš to brigáda mi dává dost zabrat, ne každý dostává role ve filmu“ usměje se na mě. „Hej !“ pokrčí rameny. „No a brácha mi dává dost zabrat kdo by řekl že starání o sedmi letého kluka bude taková dřina“
„Můžu být ráda že sourozence nemám“ zasměju se. „Hahaha fakt vtipné a co ty a ty víš kdo “ mrkne na mě. „Jo jde to měli jsme mezi sebou rozepře, kvůli hraní..“ dodala jsem když se na mě podívala se zdviženým obočím. „ale už jsme v pohodě a já, já jsem ráda jak to mezi námi je“ usmála jsem se. „Ale vidím ti to na očích jak nejradši by jsi s ním skočila do postele.“
„Nevím o čem to mluvíš.“ zamračím se na ni. „No jasně“ její poznámku ignorui.

„Tady je vaše káva “ Vysvobodí mě z rozhovoru o Tomovi pohledný číšník. Podá nám dva hrnky kafe a na Leslie se mile usměje. Ta se lehce začervená a pak prostě odejde.

„Měla by jsi ho někam pozvat“ řeknu když si přiložíme hrnek už lehce vlažného kafe k ústům. „Koho myslíš ?“ pozvedne ke mě pohled. „Toho číšníka“ otočíme se na něj a on rychle sklopí pohled, protože jsme ho přistihli jak se dívá na Leslie. „Myslíš nebude to divné když ho pozvu já ?“ obrátí se zpět ke mě. „Ne určitě ne, proč by mělo ? Já být tebou určitě bych do toho šla.“ povzbudivě se na ni usměju. „Jasně jen v případě že by tam seděl Tom“ zamračím se na ni ale ona se začne smát na celé kolo. „Ne vážně omlouvám se“ snaží se říct mezi záchvaty smíchu. V tom mi pípne mobil.

Will

Will:
Ahojky cizinko. Hmm skvěle. Napadlo mě jestli by jsi třeba zase nechtěla někdy hodit domů ? Třeba zítra večer v sedm ?

Zapomněla jsem říct že jsem mu včera napsala. Uculila jsem se a chystala se odepsat když v tom mi někdo vzal mobil z ruky. „Co to tam máš hmm ? Kdo to je ?“ poukáže na displej. „Nedávno jsem ho potkala je moc milej a hezkej“ pokrčím rameny. „A ?“ vrátí mi mobil zpátky. „Jen mě odvezl domů a chce mě pozvat ven, ale to už sis přečetla“ zpřísním pohled nad poslední větou. „Ale Soph to je úžasný konečně nebudeš sedět doma nebo uvažovat však ty víš nad kým“ zakoulím očima ale má pravdu aspoň to nebudu dělat. „Takže s ním mám jít ?“ zeptám se. „Rozhodně a když mě teď omluvíš díky tobě si jdu taky domluvit rande“ zvedne se a míří si to k pultu kde právě stojí číšník. Otevřu znovu mobil abych mohla odepsat.

Sophie:
jasně to zní skvěle budu v sedm čekat tam kde jsi mě odvezl. Zatím ahoj.

Celá nesvá jsem zprávu odeslala a udusila ten pocit kdy prostě chcete skákat po pokoji jak puberťačka.

Zvedla jsem se a chtěla jít za Leslie ale ta zrovna flirtovala s číšníkem tak jsem ji jen napsala SMS že už jdu. Ještě mi stihla zamávat a pak jsem se ponořila do noci Londýna.

Zítra mám rande. Byla jediná věta co mi hučela celou cestu domů v uších.