Secret [Hiddleston CZ FF ]

21.problems

Ráno jsem se vzbudila na gauči. Sakra jak jsem vůbec došla domů ? Nic si nepamatuju, pořád jsem měla před očima jen je dva. Znechuceně jsem se zvedla a odešla do svého pokoje.

Šaty jsem své matce dala zpátky do skříně, ani oni dva nebyli doma.

Vzala jsem mobil na kterém jsem měla šest zmeškaných hovorů od Leslie, sakra včera jsem odešla bez toho aniž bych ji něco řekla. A to už bylo devět ráno dalšího dne.

Hned jsem vytočila její číslo, chvíli to jen zvonilo.

„No Leslie, jsi v pořádku ?" vyhrknu ze sebe, nedokážu si představit že by se jí něco stalo a to ještě mou vinnou. „No jak se to vezme" ozvala se potichu. „Co ? Co se stalo ? Leslie tak mluv !" křičím na ni, když mi neodpovídá, kde je ta moje ukecaná kamarádka ?

„No Soph něco se stalo.." pouze jsem souhlasila a dál čekala co z ní vyleze. „Včera ani nevím kdy jsi odešla, ale no... trávila jsem spoustu času s Chrisem a taky jsme moc pily...no a tak trochu jsme se spolu vyspali" zalapám po dechu. „Tak trochu ? Ale Leslie vždyť to je skvělé ne ? Máš co jsi chtěla no tak vezmi si to tak kolik žen může říct že spalo s Chrisem Evansem." no co já to třeba říct nemůžu.

„No jo no, já vím měla bych být šťastnější ale...já nevím prostě vím že už se neuvidíme chápeš ?" moc dobře jsem ji chápala, ale co se s tím dá dělat ? „Dala jsi mu své číslo ?" zeptala jsem se jí po chvíli času. „Jo, ale pochybuju že někdy ještě zavolá" vždycky jsem si myslela že když ho potká bude to ještě víc střelený a šťastnější člověk, ale nyní mi přijde že už to není ona. „Počkej a uvidíš..." na mobilu mi pípl další příchozí hovor od neznámého čísla. „Promiň Less ale už musím jít" típla jsem hovor a přijala ten další.

„Prosím ?"

„Dobrý den, nechci rušit ale znáte pana Toma Hiddlestona a paní Taylor Swift" ozve se muž na druhé straně a ještě stačím slyšet svojí matku jak ho opravila že není paní ale slečna. Protočila jsem oči. „No ano, proč ?" toho muže mám pocit že ho znám, no jasně včera nás pustil na ten ples tak to bude nejspíš on. „Zůstali tu po včerejším plese, byla byste tak laskavá a dojela pro ně ? Nebo někoho poslala aby pro ně přijel ?"

„Jo, jistě"

„Děkuju, přeji příjemný zbytek dne" a s tím byl na druhé straně konec.

Tak jasně oni se spolu vyspí a já, já abych pak musela jet pro ně, protože nejsou schopní si zařídit odvoz.

Dojela jsem na příjezdovou cestu k včerejším plesu. S povzdechem jsem vystoupila z auta a mířila si to dovnitř, kde budou i oni.

Když jsem vešla dovnitř uviděla jsem je oba sedět na gauči s kafem v ruce. Vypadali... hrozně. Možná bych se tomu výjevu začala i smát, kdybych teda na ně nebyla naštvaná, sice na každého za úplně jinou věc, ale to je jedno.

Když jsem k nim přišla oba dva vzhédli a ještě uviděla toho pána, který teď zmizel za roh.

„Do auta, hned " byly moje jediná slova. Otočila jsem se a mířila si to zpět.

Seděla jsem v autě dobrých pět minut než přišly i oni.

Oba si sedli dozadu, každý na jednu stranu. Jak uražené dečka pomyslela jsem si.

Přesto jsem viděla jak se Taylor neměla k tomu mi něco říct a radši se dívala z okna, ale u Toma jsme cítila jeho pohled na mě, ale ani jednou jsem se nepodívala do zpětného zrcátka na něj a jen jsem prostě řídila.

Až když jsme dojeli domů jsem si uvědomila jak moc křečovitě jsem svírala volant, protože moje ruce podávali výpověď.

S dnešním dalším povzdechem jsem se vydala za nima domů.