Secret [Hiddleston CZ FF ]

17. doubts

Vzbudila jsem se a schovala se do mužské paže. Chvíli jsem jen tak ležela než jsem prudce otevřela oči, vedle mě spokojeně spal Tom. Usmála jsem se a pomalu se vymanila z jeho sevření. Nejspíš jsme usnuly v objetí, moc si toho pak nepamatuju.

K mému překvapení dole seděla moje matka. „Aaa dobré ráno“ usmála se na mě. „Dobré“ prošla jsem okolo ní a naskočila mi husí kůže. Bylo to nepříjemné, něco tuší, proběhlo mi hlavou. „Neviděla jsi Toma ?“ otočila se na mě s nejfalešnějším úsměvem co svedla. „Usnul v mém pokoji když jsme si povídali“ pokrčila jsem rameny a snažila se udržet kamennou tvář. „Nějak jste se sblížily, nemám pravdu ?“ zamračila jsem se. „Ano, ale není tohle náhodou to co jsi chtěla ? Abychom spolu vycházeli ?“ nadzvedla jsem obočí. „Jistě“ odfrkla si a otočila se zpět. Vydechla jsem z plic zadržovaný vzduch.

Po chvíli dorazil do kuchyně i Tom s úsměvem na tváři. Hned jak pohlédl na Taylor sedící na židli jeho úsměv povadl, ale to nemohla vidět, protože zase něco psala do svého mobilu. „Dobré ráno“ pozdravila jsem ho a když jsem okolo něj prošla podala jsem mu hrnek kafe. Aspoň na chvíli jsme si mohli hledět do očí a říct si tak nevyřčená slova.

Když jsem vylezla do svého pokoje, můj mobil zrovna vyzváněl. S úsměvem jsem ho zvedla z postele  s domněním že je to Leslie, ale byl to Will. Překvapeně jsem zírala na mobil, ale zvedla jsem to.

„Ahoj, děje se něco ?“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj, doufám že neruším jen bych tě chtěl někam pozvat od té doby co jsi odjela do New Yorku a rád bych slyšel tvůj posudek na něj“

Musela jsem se usmát a samozřejmě jsem souhlasila.

„Tak fajn v šest tě vyzvednu, dobře ?“

„Jasně budu se těšit.“ s tím jsem zavěsila. Upřímně jsem se na Willa těšila. Byl to dobrý kamarád, ale nic víc asi v nás nevidím, hlavně ne kvůli Toma.

Oblékla jsem si džíny a svetr, protože dneska bylo obzvlášť chaldno.

Tom s Taylor se tulily u televize. Došla jsem k nim a snažila se ignorovat ten pocit, který ve mě byl. Ale stejně nejradši bych svou matku vytrhla z Tomovi náručí a vyhodila z okna a zadupala do země a nebo ji dala do toho jejího pěkného ksichtu a...dost ! Zatřepala jsem hlavou a pokoušela se zahnat myšlenky na to jak ji vymlátím duši z těla.

„Jdu ven“ oznámila jsem. Jediné čeho jsem se on ní dočkala bylo „Jo jasně, hlavně neotěhotni“ jako obvykle. „Neboj“ sykla jsem po ni. Čeho jsem se dočkala byl překvapený a káravý pohled Toma, mile jsem se na něj usmála. Když on se hodlá lísat s mou matkou já si můžu dovolit tohle.

Před domem mě už čekal odvoz.

„Ahoj“ usmála jsem se na něj a přes auto ho objala jak jen to šlo.

„Ahoj, vidím že ti New York prospěl“ svůj úsměv jsem rozšířila o to víc. „Ani nevíš jak moc“ no jo Wille ty nevíš věcí.

Dojeli jsme před budovu kde se hraje bowling. „Bowling ?“

„No jo myslel jsem že by bylo fajn podniknout něco víc než jen večeře “ usmála jsem se na něj. „Jasně, ale nebreč až ti to natřu“ vyplázla jsem na něj jazyk jako malé dítě. „Hohoho tak to se ještě uvidí“ s bojovnými výrazy  jsme došli dovnitř, každý za jediným cílem a to vyhrát ! Paní co půjčovala boty na nás vystrašeně pokukovala.

První tři kola to bylo vyrovnaně a my už byli celkem unavení, ale zároveň se ani jeden z nás nechtěl vzdát. „Ještě jedno, musíme přece znát vítěze“ prohlásila jsem. „Já ti nevím Soph už je celkem pozdě“ poškrábal se na zátylku a ano měl pravdu bylo pozdě, aspoň pro mě a věděla jsem že zítra budu mít velký problém se vstáváním.