Secret [Hiddleston CZ FF ]

24. Merry Christmas

PROSÍM PŘEČÍST ZNOVU 😅
Minule jsem se ptala na další knížku a jste pro, ale mám ještě jeden návrh. Chcete další knížku nebo to všechno dát do jedné ? Děkuju za odpovědi.

Ráno jsem si připadala jak z nějakého filmu. Vzbudila jsem se v jeho náručí s poťouchlým úsměvem na tváři. Dokonce mi i přišlo že slyším za oknem šťebetat ptáky. Přitulila jsem se k němu ještě víc než mezi námi nebylo jediné volné místo.

Opřela jsem si hlavu o loket a sledovala spícího Toma vedle mě. Sledovala jsem jeho pomalu zvedající se hrudník, jeho pootevřené rty a rozcuchané kudrnaté vlasy. Nemohla jsem se ho nabažit. Chtěla jsem jít udělat snídani do postele a tak jsem na sebe hodila župan a už chtěla jít dolů.

Otevřela jsem dveře a vykoukla ven, když jsem uslyšela otvírání dveří z vedlejší ložnice. Sakra. Přivřela jsem dveře tak aby nebylo vidět Tom za mnou.

Vyšla z nich moje matka.

„Neviděla jsi Toma ?" zeptala se prostě. „Ne a upřímně bych se mu nedivila kdyby byl s nějakou jinou" rýpla jsem si. Ucítila jsem bolest na tváři a pak mi to došlo ona mi dala facku ! Křivě jsem se na ni usmála, ale bolelo to jako čert, určitě tam budu mít rudý otisk. Uraženě se na mě podívala a pak odešla.

Jediné co jsem pak slyšela bylo bouchnutí vchodových dveří. S úlevou jsem vydechla přebytečný vzduch z plic a až nyní jsem si promnula bolavou tvář.

S úlekem jsem vypískla když jsem na svých bocích ucítila dvě silné ruce. Tom mě políbil na odhalený krk. „Děkuju za krytí, ale nemusela jsi být tak krutá" usmál se na mě, ale když si mě otočil k sobě čelem ne jenomže spatřil můj naštvaný výraz ale také rudý otisk na mé tváři.

„Ona tě uhodila ?" zamračil se a polštářky jeho prstů se mi dotkl mé tváře, bolestně jsem sykla. Překvapilo mě když se ke mě Tom sklonil a lehce mě líbl na mou zraněnou tvář. „Pojď dám ti na to led" za ruku mě vedl do kuchyně, až teď jsem si všimla že má na sobě jen tepláky. Projela mnou starost co když se vrátí Taylor co jí pak řeknu ?

Tom se o mě moc hezky postaral, za což jsem mu byla vděčná. A toho dne už nepřišla.

.................................................................
O 2 dny později - Vánoční den -

Vyskočila jsem z postele s očekáváním. Dneska jsou Vánoce ! S úsměvem na tváři jsem seběhla schody dolů rovnou do kuchyně. Kde seděla jak moje matka tak Tom.

Zarazila jsem se nejenom že tu byla hustá atmosféra ale také že tu seděla nastrojená jak na nějakou párty. Zvedla zrak od svého pudru a usmála se na mě. Zaskřípali mi zuby a pak nasadila ten nejlepší úsměv co jsem mohla. Uvařila jsem si kakao a posadila se ke stolu.

Za malou chvíli se zvedla od stolu až jsem se na ni překvapeně podívala. „No nic musím běžet užijte si to tu" prohlásila mezitím co si začala oblíkat kabát. Z výrazu Toma bylo vidět že už to věděl a tak jí jen pokynul na pozdrav.

„Ty odcházíš ?" můj hlas zněl překvapeněji než jsem chtěla a navíc proč se vůbec ptám ? Měla bych být ráda že vypadne a nebude nám kazit zábavu.

„Ano Sophie odcházím" už si obula jednu botu. Nechápu kde se to ve mě vzalo, ale najednou jsem cítila strašný vztek na to že by tu s náma měla být, protože je to moje jediná rodina ale ona odchází pryč. „A kam ?" postavila jsem se. Všimla jsem si Toma, který na nás zíral, ale radši se držel zpátky. „Mám sraz s přáteli, dneska už nedorazím" sarkasticky jsem se zasmála. „Máš snad nějaký problém ?" otočila se ke mě už připravená k odchodu. „Víš ty co radši ne jen si jdi tak jak to umíš vždycky" zvedla jsem ruce na znamení že už toho mám dost a pak jsem odešla z kuchyně. Tak a už je po mé šťastné náladě.

Uslyšela jsem lehké klepání na dveře a pak že někdo vstoupil dovnitř. Ani jsem se nemusela otáčet abych věděla že ten někdo je Tom. Moje matka nikdy neklepala a tak mi to přišlo divné i vtipné zároveň že Tom to vždycky udělá.

Seděla jsem v klubíčku na posteli. Položil mi ruku na záda a pohladil mě. Smutně jsem se na něj podívala. „Už je pryč ?" pouze přikývl. A co jsem vlastně čekala ? Že tu zůstane dělám jako bych ji neznala. „A víš ty co je to vlastně dobře aspoň budeme mít klid" usmála jsem se na něj už veseleji. „Tak co připravena na filmový maraton ?" zeptal se mě s vyzývavým pohledem ve tváři. Zběsile jsem přikyvovala.

Než jsem se nadála byl večer a my se ládovali cukrovím a dívali se asi už na šestou pohádku.

I přesto že jsme chtěli zažít společné vánoce, nikdo z nás neuvařil pořádnou vánoční večeři a tak jsme si prostě dali pizzu.

Dívali jsme se zrovna na pohádku vánoční koleda, když jsem uslyšela zvonek. Ne zvonek od dveří ale zvonek, který oznamoval že už jsou dárky pod stromkem. Já už naštěstí ty své dala už ráno ale i tak mě to překvapilo, nevšimla jsem si že Tom během filmu odešel.

S úsměvem jsem došla ke stromku kde se Tom opíral o rám dveří s dveřma hrnky kakaa. S úsměvem jsem mu poděkovala a převzala si ho do ruky.

Rozdali jsme si své dárky a nešlo přehlednout že tam nechal nějaký ten dárek i pro Taylor. Cítila jsem ten osten žárlivosti ale hned ho zahnala.

Rozbalila jsem si od Toma krásný náhrdelník ve tvaru srdce. „Páni ten je... krásný. Určitě máš můj vkus" zasmála jsem se s Tom mi ho připl na krk.

Když si otevřel on ty svoje udiveně se na mě podíval. „Kde jsi to sehnala ?" zeptal se a poukázal na jeho album. „Mám své zdroje " pokrčila jsem rameny. „Děkuju ti moc " usmál se na mě. „Víš co to je ?" ukázal na rostlinu nad našima hlavami. „Jistěže" pousmála jsem se. Bylo to jmelí. Nahl se nade mne a lehce mě políbil na rty. Cítila jsem se s ním tak dobře a už mu nechtěla dál nic tajit. Přerušila jsem ho než by to zašlo moc daleko.

„Tome, počkej musím ti něco říct" posadily jsme se zpátky na sedačku a z nervozity jsem si mnula jeho dárek v prstech. Nevím proč jsem tak nervózní vždyť o nic nejde. Nadechla jsem se a on mi povzbudivě stiskl ruku.

„Nevím jak moc o Taylor víš a jak moc ji znáš, ale asi před dvěma týdny jsem ji přistihla s nějakým mužem. Nevím kdo to byl, ale byli tady doma a ty jsi spal nahoře. Nechápeš co je zač jen si s námi hraje proto jsem byla poslední dobou divná, kvůli ní. Kvůli toho že jsem ti neřekla pravdu a kvůli toho že mě vydírala. Řekla že pokud ti to řeknu všichni se dozví o nás o tom všem a já... já jsem měla strach a stále ho mám, ale musela jsem ti to říct. Máš na to plné právo a chápu jestli se na mě budeš teď zlobit, neřekla jsem ti pravdu a lhala ti."

Cítila jsem že Tomův stisk značně povolil a odtáhl se, jeho kamenná maska byla zpátky. Přikývla jsem. „Dobrou noc. Asi budeš chtít přemýšlet" pousmála jsem se a odešla do pokoje.

Vánoční kapitola. Vím že není úplně happy, ale máme to tu Sophi mu řekla pravdu ! Teď záleží jak se s tím popere Tom.

Jinak vám přeju krásné a veselé vánoce <3