Secret [Hiddleston CZ FF ]

10. day with Tom

Ráno jsem byla zmatená. Jak jsem se sakra dostala do postele ? Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala. Udělala jsem si jisté závěry buďto jsem náměsíčná, nebo jsem tu sama došla ještě před spánkem, ale to si nepamatuji, nebo mě tu někdo donesl. Což moje matka by to asi nebyla.

Sešla jsem schody dolů. Moji náladu zvedla krásně linoucí se vůně z kuchyně. „Dobré ráno " pozdravila jsem Toma stojícího u plotny. „Dobré " usmál se na mě a dál se věnoval vaření. Až teď jsem si všimla že opět stojí u plotny jen v teplácích a bez trička. Aaaaaaa. „Chceš nějak pomoct ?" zeptala jsem se ho ať tu pořád nestojím jak pako. „Je to od tebe hezké, ale ne. Už to budu mít hotové, prosím posaď se " pokynul mi směrem k židli a tak jsem se usadila. Ještě chvíli jsem pozorovala Toma a jeho chvaty s pánví, vsadím se že se předváděl, a pak jsem konečně dostala jídlo. Byly to palačinky. S pohledem na jídlo mě trochu chuť opadla, ne proto že by to nevypadala lákavě, to určitě vypadalo, ale včera jsem skoro vůbec nejedla, kdyby mi Tom nedonesl večeři tak bych vůbec nejedla, a tak jsem neměla nějak chuť jak jsem měla stažený žaludek hladem. Vím ale že když se najím tak mi to jen pomůže a pak už to bude dobré.

„Kde je mamka ?" zeptala jsem se po chvíli ticha. Došlo mi že na tohle otázku se ptám až moc často. Tom zvedl pohled od jeho jídla a já se zase začala ztrácet v jeho modrých studánkách. „V práci" odpověděl prostě. „Že by aspoň někdo z nás poctivě pracoval" rýpla jsem si. „No dovol, my budeme mít dost práce příští týden" zazubil se a já musela uznat že má pravdu.

„Tak mě tak napadlo..." začal Tom když jsme uklízely nádobí. Pozvedla jsem k němu svůj pohled a čekala co z něj vypadne. „pomalu se blíží Vánoce a tak jestli by jsi nechtěla jít třeba nakupovat" podíval se na mě. Oči mu jiskřily vzrušením. „Nakupovat ? Se mnou ? Jsi si tím jistý ? Já jen ty chceš jít, nakupovat se mnou ?" musela jsem dvakrát zamrkat jestli se mi to nezdá. „Ano" odpověděl prostě. Musela jsem se držet abych se nezačala smát. Ano co je vtipného na tom že chce jít se mnou nakupovat, protože chudák neví do čeho jde. „Já klidně půjdu ale nezapomeň že jsem tě předem varovala" zasmál se. „Mám dvě sestry, myslím že vím jaké to je nakupovat jen s holkama" uznale jsem musela přikývnou, v tom má pravdu. „Tak fajn, kdy vyrážíme ?" zeptala jsem se ho. „Za půl hodiny sraz dole" přikývla jsem a zmizela ve svém pokoji. Mám jen půl hodiny na to se připravit. Tom měl pravdu blíží se vánoce a já nemám nic koupené. Protože dneska bylo venku taky chladno oblékla jsem si tmavě modré kalhoty s dírami na kolenou a černý svetr. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a lehce se nalíčila. Jako boty jsem si dala jen obyčejné černé tenisky.

Když jsem přišla Tom už stál dole a čekal na mě. Usmál se a pochválil mi můj outfit za což jsem se červenala. Nebyl vůbec špatně oblečený černé kalhoty a tmavě modrý svetr. Ještě jsem na sebe hodila tmavě hnědý kabát a mohli jsme vyrazit.

Jak bych to nazvala hmmm...ještě před polednem jsme byli v obchodním centru kde se to hemžilo lidmi na každé straně. Vánoční výzdoba už začala v plném proudu a to se tepr blíží konec listopadu. Prošli jsme dva obchody a musím uznat že má Tom vkus a bavilo mě s ním nakupovat. Jak jsem řekla hemžilo se to všude lidmi a když zjistili že je Thomas Hiddleston v nákupním centru bez ochranky všichni se k němu nahrnuli a chtěli fotky a podpisy. Divila jsem se že má u sebe Tom fix, ale evidentně už je na tohle zvyklý tak je předem připravený. Co jsem se divila ještě víc že někteří chtěli i fotky se mnou. Ano vím že jsem dcera Taylor Swift ale i tak. Moc se neukazuju na veřejnosti a ani jsem se zatím neproslavila jako herečka a zpívat nezpívám. Když jsme se konečně dostali přes ty lidi rozhodli jsme se že si zajdeme na oběd.

Sedli jsme si ke stolu a ujídali své porce. „Jsi si jistý že tohle byl dobrý nápad ?“ zeptala jsem se ho. Zvedl ke mě pohled a usmál se „Jistě, proč ?“ místo odpovědi jsem se rozhlédla kolem. Většina lidí se dívala i s mobily na nás, ano možná jsem byla paranoidní ale potom jak se všichni s Tomem fotili si nemyslím. Přišlo mi jakoby čekaly až se něco stane až jeden z nás udělá nějakou chybu. Nervózně jsem polkla. S nechutí jsem odsunula skoro netknuté jídlo a zamračila se. „Nevšímej si toho“ Tom mě chtěl chytnout za ruku ale rychle jsem ucukla, nechtěla jsem aby měli další důvod na nás zírat. „Určitě zítra budeme na titulní straně“ zabručela jsem. „Ale nebudeme všichni ví že chodím s Taylor“ usmál se povzbudivě ale na mě to mělo přesně opačný účinek. „No právě proto Tome “ chtěla jsme křičet ale místo toho jsem to jen šeptla aby nás nikdo neslyšel. Všude kam jsem se ohlédla byli oči a uši. Vstala jsem a odnesla talíř, ani jsem se na něj nedohlédla a už jsem skoro běžela pryč.

Potřebuju na vzduch.

Všechno se mi před očima rozmazávalo, připadala jsem si jako kdyby se stěny začali přitahovat k sobě a prostoru bylo čím dál míň. Až když jsem vyšla ven jsem se mohla svobodně nadechnout. Sedla jsem si na nejbližší lavičku a zhluboka dýchala. Páni už to byl nějaký ten rok kdy jsem prodělala záchvat úzkosti. Trpěla jsem na ně hlavně v době kdy mě má matka nutila zpívat a pak když jsem přestala odezněly i ty záchvat. Dneska toho ovšem opět bylo na mě moc. Všichni čekali kdy udělám chybu. Viděla jsem jejich tváře, to opovržení že kdo si myslím že jsem že sedím a obědvám s Tomem, který se ke všemu na mě usmívá a chce mě držet za ruku. Musela jsem ven jinak bych se tam zhroutila.

„Hej všechno v pohodě ?“ zvedla jsem pohled k hlasu nademnou. Ani jsem si nevšimla že jsem si na lavičce dala hlavu mezi kolena a snažila se uklidnit. „Sophie ?“

„Wille ?“ zněly naše hlasy současně.

Přisedl si ke mě a pohladil mě po rameni. „Děje se něco ?“ zakývala jsem hlavou že ne. „Jen jsem prodělala záchvat“ soucitně se na mě usmál protože přesně věděl o čem mluvím. Minule jsem mu vyprávěla i hodně o sobě a svěřila se s mou nepříjemnou situací když jsem byla malá. „A už je to dobrý ?“ zeptal se mě. „Jo už jo“ lehce jsem se usmála. „Pojď sem “ obejmul mě a chvíli jsme tak setrvali. Pak jsem se zvedla s vědomím že půjdu najít Toma ale když jsem se podívala ke vchodu sám si to k nám kráčel, když si všiml že vedle mě stojí nějaký kluk zamračil se.

„Sophi jsi v pořádku ? Kam jsi zmizela ?“ zeptal se mě s obavami ale viděla jsem jak po očku sleduje toho kdo stojí vedle mě. „Jsem v pořádku, jen jsem potřebovala na vzduch“ lehce jsem se na něj usmála. Podívala jsem se na Willa který Toma taky propaloval zvláštním pohledem. Co se tu sakra děje ? „Ehmm Tome tohle je Will, Wille tohle je Tom“ odkašlala jsem si abych získala jejich pozornost a představila je. Podali si ruku ale ten zvláštní pohled nezmizel.

„Měli bychom už jet“ obrátil svůj pohled na mě. Přikývla jsem. Rozloučila jsem se s Willem, který mi slíbil že se mi ozve a že zas někam zajdeme. Super takže teď Tom ví s kým jsem byla na rande. K autu jsme došli mlčky, kdybych Toma neznala řekla bych že je naštvaný ale proč by byl ? Nemá k tomu žádný důvod.

Jízda byla taky tichá dokud se neozval můj nespokojený žaludek. No co nemůžu se divit když jsem nic pořádně nesnědla. Podívala jsem se na Toma a tomu cukaly koutky do úsměvu. „Máš hlad ?“ zeptal se. „Ani nevíš jaký“ zasmál se a mi se nachvíli zastavilo srdce. Už jsem ho smát slyšela ale nikdy bych neřekla že má tak krásný smích. Podíval se na mě a já rychle pohledem ucukla protože jsem určitě byla červená. „Kam bys ráda ?“ zeptal se mě. „Nebude to pod tvoji úroveň když řeknu Mc Donald ?“ podíval se na mě jestli to myslím vážně ale souhlasil. No co mám hlad. Zastavili jsme a hlavně já si objednala jídlo ale přemluvila jsem Toma že Cheeseburger musí taky zkusit. Když jsme si vyzvedali objednávku u okýnka paní tam málem dostala šok že to byl zrovna Tom Hiddleston. Protočila jsem oči, no bože aby se nepo... Tom si všiml mého pohledu a usmál se. „Ale, ale někdo pak to tu žárlí“ zasmál se. „Já ? Ne, to rozhodně ne! “ otočila jsem se a radši začala jíst aby jsme se vyhli další konverzaci. Tom zkusil můj nejoblíbenější Cheeseburger a musel uznat že to je vážně dobré. Pýchou jsem se nafoukla a řekla mu že to vím že jinak bych si to nekupovala. Čemuž jsme oba propukli ve smích. Tak přeci jen dnešní den nebyl až taková katastrofa.

Ahojky, vím že jsem slíbila kapitolu na včerejšek a moc se za to omlouvám, ale včera jsem toho měla vážně hodně, a když jsem se k tomu konečně dostala sotva jsem viděla na mobil a to by nebyla vůbec dobrá kapitola. Tak doufám že je odpuštěno 😅.

Začíná se nám to tady pomalu rozjíždět. Sophi se zdá že má ve svých citech jasno ale kdo ví Will se taky nenechá jen tak...a Tom je Tom kdo ví co si o něm myslet

1604 slov