20. Ball

166 14 18
                                    

Další den už jsem se cítila o hodně líp. Probudila jsem se celkem brzo, bylo teprv chvíli po sedmé ráno.

Sešla jsem schody a rozhodla se udělat snídani. Měla jsem na můj stav až moc energie.

Hotové lívance jsem postavila na stůl a nachystala si ještě máslo a javorový sirup, miluju lívance.

Po chvíli jsem slyšela kroky na schodech.

„No né tady to krásně voní“ můj pohled padl na rozcuchaného Toma, musela jsem se usmát. „Vypadáš jakoby jsi právě vstal z postele“ než jsem se nadála na jeho talíři byla větší půlka z hromádky lívanců a už v něm mizeli. „No taky že jo, ta vůně byla cítit všude“ zahuhlal s plnou pusou a já jsem vyprskla v neutichající smích. Protože v reálu mu skoro vůbec nebylo rozumět.

Do Vánoc už zbývalo jen pár dní, a tak jsem své dárky zabalila. Leslie jsem koupila červenou blůzu a zlatý náhrdelník. Abyste si nemysleli všechny dárky jsem platila ze svých těžce vydařených peněz, za brigády a teď i za hraní.

Přispěchala jsem k mému zvonícímu mobilu a chňapla ho do ruky. S úsměvem jsem zvedla Lesliino číslo.

„Ahoj, vím že je to na rychlo ale zítra se koná ples a budou tam slavné osobnosti, třeba potkám konečně Chrise, že tam jdeš ? “ vychrlila na mě během jednoho nádechu.

„Jo jasně že o něm vím, a ano jsem pozvána ale nevím jestli tam půjdu...“ upřímně se mi tam moc nechtělo bude tam moje matka. „Prosím já nejsem pozvána a ty si tam někoho můžeš přivést, prosím, prosím, prosím, prosím...“ povzdychla jsem si. „Fajn“ na to jsem si musela mobil odtáhnout od ucha kvůli hlasitému vypísknutí na druhé straně. „Děkuju Soph jsi nej“ její dobrá nálada mě taky zaplavila a tak jsem se radostně usmála. Co já bych pro tu holku neudělala. „Zítra v sedm tě vyzvedneme a nezapomeň je to ples“ i přes mobil vidím jak protočila oči. „Jo jasně já vím, vždyť jsem ti kvůli tomu volala, no nic musím jít. Tak zítra“ a s tím už jsem na druhé straně nic neslyšela.

Než jsem souhlasila měla jsem se podívat po nějakých šatech a až pak říct jo nebo ne, protože co se šatů týče ohledně plesů je můj šatník na tom dost bídně.

Nakonec jsem svojí matce ukradla/půjčila říkejte tomu jak chcete černé šaty.

Byly až na zem a měli nadýchanější sukni, neměli ramínka a vypadali jak na princeznu, zvláštní ještě nikdy jsem neviděla že by je měla na sobě tak doufám že si je nechtěla vzít dnes.

Upravila jsem se a sešla schody, překvapil mě Tom který si zrovna na chodbě upravoval motýlka. Byl neodolatelný. Černé sako obepínalo jeho tělo a ne že bych se nějak dívala, ale prostě tomu jen tak neuniknete.

Když uslyšel zvuk mého příchodu polekaně se otočil, a jeho výraz mě velmi potěšil.

„Tak jak vypadám ?“ nervózně si zastrčím vlasy za ucho. „V-vypadáš nádherně, já nevěděl jsem že jdeš taky.“

„Neměla jsem to v plánu, ale Leslie chtěla jít tak jedu taky, nevadí to že ?“ byla jsem sakra nervózní ani nevím pořádně z čeho, ale vím že dneska tam bude spoustu slavných lidí a to není nic pro mě. „Ne jistě že ne, tak pojď honem ať nepřijdeme pozdě“ postrčil mě ze dveří a já cupitala k autu.

Už chápu proč šaty s nadýchanou sukní jsou naprd, sice jsou krásné ale vlézt do auta byl nadlidský úkol a neumím si představit jak budu vylézat.

Leslie jsme vyzvedli za pět minut sedm a vypadala krásně, měla světle růžové šaty s rozparkem na boku, ale ne nějak odvážné ale elegantně. Vlasy měla stočené do drdolu a jinak vypadala opravdu skvěle, jde vidět že se na tohle připravovala už dlouho.

Secret [Hiddleston CZ FF ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat